2008 Krkonoše - Velká úpa
Druhý rok po sobě nás zradilo na Bublavě počasí, druhý rok po sobě nebyl sníh a lyžování tudíž nestálo za moc. Sice byla sjezdovka pokryta asi 20-ti centimetry technického sněhu, udržovaného jen obětavostí a nadšením místních provozovatelů, ale všude kolem byla jinak tráva. Týden nato lékařka doporučila Emče častější pobyt u moře nebo na horách.
Rozhodli jsme se tedy poprvé vypustit tradiční Velikonoce a strávit prodloužený víkend v Alpách. Začal jsem na internetu klasické kolečko hledání – psaní. Většinou bylo již obsazeno. Nakonec se nám nechtělo jet za každou cenu tak daleko. Zkusili jsme se poptat Krkonoše a asi na třetí pokus nám vyšlo ubytování. Do Špindlerova mlýna jsme nechtěli kvůli očekávaným davům tak jsme se rozhodli pro Velkou Úpu s tím, že když tak budeme jezdit do Pece pod Sněžkou, kde sníh měl být a snad i ty davy by mohli být rozumnější.
21. 3. 2008 - pátek
Poslední pracovní den před velikonočním prodlouženým víkendem je hektický. Po práci, v práci totiž slavíme příchod jara a zároveň první letošní grilování. Jsem tam jen do páté a pak jedu domů dobalit, nanosit věci do vozu a vyjet směrem k Velké Úpě.
Celou cestu až do Hradce prší – to jsou vyhlídky. Kousek před Trutnovem začíná sněžit. Pár aut to překvapí a parkují v příkopu. Na ubytování přijíždíme kolem deváté. Poslední kilometry jedeme asi v deseti centimetrech sněhu. Stále nám vydatně sněží, parkujeme na plácku pod smrkem, protože sjíždět dolů na parkoviště se mi nechce i s ohledem na vyjíždění. Vynosíme věci do prvního patra, do našeho pokojíčku, lyže ukládáme do určeného prostoru. Po všem tom martýriu jdeme do restaurace na večeři. Protože je docela pozdě tak dáváme jen salát. Nicméně je toho tolik, že se to nedá ani sníst.
22. 3. 2008 - sobota
Po snídani a po oblečení se do oteplováků si jdeme vyzvednout lyže do lyžárny. V lyžárně jsou kromě lyží i sudy piva. Poté jdeme pěšky asi 200 m ke vleku. Kupujeme si jen dopolední, ale přesto je to skoro 1000 Kč na nás tři.
Usedáme na troj-sedačkovou lanovku a necháme se vyvézt na až na horu na Portášky (1050 m ). Škoda jen že sněží a jak se nahoře potvrzuje je i mlhavo. Cesta lanovkou trvá asi 15 min. a máme možnost si z ptačí perspektivy prohlédnout sjezdovky, chaty, vleky a vlastně celé uspořádání areálu. Od třetiny kopce vede podél lanovky i vlek – kotva. Evidentně jezdí svižněji. Dohodli jsme se na jízdách 3-4x vlek 1x lanovka. Nahoře vystupujeme z lanovky a otevírá se nám pěkné panorama, byť trochu zamlžené. Do tohoto kopce jsme funěli před dvěma léty jako první aklimatizační procházku.
Jezdíme až do poledne a potom si jdeme odpočinout do chaty Danielka, kde si holky dávají palačinky a já česnečku s pivem J. Moc příjemná bouda. Jezdíme do 13 hod a potom sjíždíme přímo až k chatě. To je paráda. Převlíkneme si lyžařský hadry a asi za hodinu jdeme na procházku do Pece.
Jdeme zadem, cestou, kterou jsme chodili, když jsme tu byli na podzim 2006. Sněhu tu musí být víc než 50 cm . Emča je úplně bez sebe a pořád se válí ve sněhu, kde dělá motýly a schválně zapadá do hlubokých závějí. Ty 3 km nám trvají třikrát tolik než normálně. V Peci objevujeme v místním relaxparku bobovou dráhu. Jdeme to s Emčou vyzkoušet. Protože je relativně dost času jdeme se podívat až k lanovce na Sněžku. Tam bychom chtěli jet v dalších dnech. Na zdi u lanovky se dozvídáme, že bohužel kvůli větru lanovka „nepremává“. Na zpáteční cestě se stavujeme v „naší“ cukrárně na dortíky. Tentokrát nás vosa neobtěžuje.
Na chatu jdeme stejnou cestou a přicházíme až za tmy. Dole v restauraci už sedí stejná partička hlučných němců jako včera. Po večeři posíláme Emču spát a ještě chvíli posedíme. Chvíli se bavíme s majiteli o tom, jak a odkud se sem dostali. Jsou to příjemní lidé. Po asi dvou skleničkách následujeme Emču.
23. 3. 2008 - neděle
Dopoledne je stejné jako včera včetně počasí i včetně polední pauzy. Jediný rozdíl je, že zkoušíme jet i na další sjezdovku co je bokem té naší. Parádní je, že zde skoro nejsou lidi. Asi už nikdo nevěřil, že tak náhle napadne přes noc tolik sněhu. I majitelé se shodují, že už se sněhem nepočítali a že máme veliké štěstí.
Odpoledne jdeme na procházku na Růžohorky (1251,1 m
Němci končí večeři a odchází. Jdeme tedy akorát. Po večeři platíme za pobyt a domlouváme se na zítra. Majitelé nám dovolují nechat si věci na pokoji a vyklidit pokoj až se vrátíme z lyžování. Dokonce nám půjčují svoji permanentku na vleky. Děkujeme!!!
24. 3. 2008 - pondělí
Ráno si jdeme ještě zalyžovat. Počasí je jako každý den, mlhavo-zataženo-slunečno a občas sněží. Večer při placení jsme se domluvili, že si můžeme věci nechat na pokoji a tak se nemusíme stresovat. Počasí se nakonec umoudřilo a je docela pěkně. Holky to po chvíli vzdávají a jedou na pokoj balit. Já si dám pár sjezdovek navíc a následuji je na ubykaci. Po nanošení věcí do auta jdeme ještě na oběd. Původně jsme chtěli jet na pizzu do Prahy, ale byli tu na nás hodní, tak jsme zůstali zde. Cestu zpět jsem chtěl jet přes Boleslav, ale nakonec jsem volil pohodlnější cestu přes Hradec. Ukázalo se, že volba byla správná, neboť jak se dozvídáme z rádia, boleslavská cesta byla totálně zacpaná.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář