2012 Šumava - Churáňov
Po týdenním lyžování na Bublavě, letos již v pořadí dvanáctém, a lenošení minulý víkend jsme se rozhodli navázat na úžasné výlety do Šumavských hvozdů. Nezůstali jsme nic dlužni tradici jet pokaždé někam jinam. Z mnoha možných cílů Šumavy jsme se vydali do tradičního běžkařského střediska Churáňov. Do těchto míst jsme jezdili s rodiči v mých školních létech. Nepamatuji si ale kromě názvu střediska nic. Pro změnu se mnou jela opět Emča, kterou zdá se běžkování chytlo. Teploty hluboko pod nulou, atakující až hranici -23 °C vystřídala teplota z opačné strany spektra. Z Holoubkova jsme odjížděli na ukazateli s teplotou +5 °C. Trochu jsme měli obavu, bude-li na čem. Ukázalo se, že obava byla lichá a nahoře na Churáňově panují skvělé podmínky.
První sníh jsme na silnici potkali až v Kašperkách. Přes Stachy, kde jsme potkali asi už třetí masopustní průvod, jsme dorazily do areálu Zadov. Už daleko pod kopcem stál chlapík zastavující vozy a každému hned po ránu sděluje, že parkoviště pod sjezdovkou Kobyla je plné. Nás toto naštěstí nechává klidnými, protože jedeme jinam. Bohužel si někteří řidiči myslí, že přeci jen nějaký flíček urvou a hrnou se k i na parkoviště. Většinou auta s poznávací značkou začínající prvním písmenem abecedy. Sorry, ale je to tak! Na vrcholu kopce platíme parkovné ve výši 50-ti Kč. A parkujeme poslušně v řadě.
Chceme jet na horskou Kvildu a také tím směrem také startujeme. První metry nás vedou k běžeckému stadionu. Ten ale jen míjíme a míříme ke Zlaté Studni. Trochu to tu vypadá jako na Václaváku. Rovněž Zlatá Studna byla kdysi obydlenou oblastí a zdejší osada patřila pod Horskou Kvildu. Hned v prvním kopci nějaký idiot sráží Emču k zemi, ta se obličejem naráží na hůlku, až jí teče krev. To hovado se ani nesnaží jí pomoci. Bohužel jsem chvíli zaostal, protože jsem fotil. Po Emče chci, aby mi ho ukázala. Jsem připraven o něj přerazit svoji ne-lacinou hůlku. Prý si ho nepamatuje. Není to nic vážného a tak pokračujeme dál k Horské Kvildě. Sníh je trochu těžký a moc to nejede, ale na to si stěžují všichni. Na Kvildě se jen točíme a jedeme zpět. Přeci jen jdu večer opět na bál. V polovině trasy při občerstvování potkávám jednoho známého. Chvíli povídáme a tak se Emča vydává sama ke Zlaté Studni. Prý tam na mne počká. Já jí říkám, že ji brzy dohoním. Tak nějak jsme se zakecali a já k ceduli dobíhám jen asi pět metrů za ní. Evidentně ji potěšilo, jak mi to nandala. Na stadionu si dáváme symbolické kolečko.
Běhání na stadionu nás ale nebaví, tak vcházíme do nedalekého bufetu. Oni tam stejně rozbalují stany k nějaké promoakci. Objednávkou borůvkových knedlíků a lívanců se stejnou náplní završujeme povedený výlet. Emču nechávám v Rokycanech a sám jedu domů trochu si před náročným večerem odpočinout. Ani neví, jestli jsem zmínil, že Churáňov také byla sklářská osada.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář