2012 Šumava - Srní
Uplynul týden a my vyrážíme opět směr Šumava. Tentokrát si Emčiny lyže půjčuje Martina. Na půl osmou máme být pro Lídu ve Zbirohu. Nemáme jen desetiminutové zpoždění, ale to se dalo čekat. Jedeme do Srní. Dnes je sníh již z Holoubkova, neboť v pátek napadlo asi
Hned na začátek nás čeká vystoupat louku. Nahoře se stopa rozdvojuje, my se rozhodujeme jet do leva, kde musíme zvládnout třikrát přejezd malého potůčku. Obloukem se dostáváme k silnici, kterou přejíždíme a směřujeme směrem k Srní. Nevidět na horizontu lidi, byly bychom asi nervózní. Na kraji obce se trasa stáčí ostře do protisměru. Napojili jsme se na Srnský okruh a doufáme, že nás přivede k Vchynicko-tetovskému kanálu - k cíli našeho sportování. Po pár minutách k němu skutečně doklouzáváme. Kanál v minulosti sloužil ke splavení dřeva. Podobně jako známější Schwarzenberský kanál jej projektoval a postavil Josef Rosenauer. Délku má oproti druhému asi čtvrtinovou,
Původní předsevzetí dojet na Rokytu vzalo za své, protože cesta podél kanálu je sice hezká, ale stále stejná. Zpátky se jede lépe, je to z kopce. Na rozcestí, kde vede zelená na Prášily, pokračujeme rovně k silnici. Poté lesem až k osadě Sedlo. Jak jsem se dočetl, tak osada Sedlo byla jednou z osmi tzv. svobodných rychet, což byla místa, osady, obce, kde žili tzv. králováci, což byli lidé chránící zemské hranice. Tímto je pověřil král a požívali za to mnoha, na tu dobu významných, výhod. Ostatně obdobnou úlohu měli na západní hranici Chodové. Těmi dalšími osadami byli Zhůří, Kochánov, Seewieswan, Eisenstrass, Hamry, Sv. Kateřina, Stodůlky a Stachy. Touto trasou jsme šli s Emčou v prosinci 2006. Srnský okruh pokračuje ostře po louce do kopce. To je paráda, překvapuje to i mne a raději odbíhám dopředu, abych nechytil nějakou nadávku. Nikde se moc nezdržujeme a pokračujeme kolem hotelu Vydra, až k místu kde jsme začali dnešní sportování. Nedaleko je "Vodní zámek", ale tím je již neprovokuji. V podstatě se jedná o vodní elektrárnu a železobetonová věž je vlastně akumulační nádrž. Tu louku, kterou jsme ráno vystoupali, musíme nyní sjet. Někomu se tak daří s pádem a někomu bez něj.
Povedený výlet jsme zakončili v samoobslužné restauraci s gulášem a pěti knedlama. Ta restaurace se nám docela líbila, kuchyně chutná a ceny lidové.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář