2013 Jizerské hory - Bedřichov
Stejně tak jako loni jsme se i letos kromě Těškova vydali běžkovat do našich hor. Ne, že by se nám v Těškově nelíbilo, ale kromě sportovního výsledku hledáme i krásnou krajinu. Místo nám bližší Šumavy jsme se rozhodli pro nám vzdálenější Jizerské hory. Asi nejhlavnějším důvodem byly sněhové podmínky.
Hory sice od nás leží dál, ale časově nás cesta vyjde téměř na minutu stejně.
Podle předpovědi nás čekají mrazy kolem deseti stupňů. V Mýtě se napojujeme na dálnici a sjíždíme v podstatě až před Jabloncem nad Nisou. V Jablonci se držíme značeného Bedřichova, který se má stát naším cílem, ale zároveň i startem. První dvě záchytná parkoviště jsou beznadějně zaplněná. Trochu začínáme být nervózní, když i další parkoviště je zaplněno. Přece jsme nevyjeli tak pozdě! Je teprve 9 hodin. Nezbývá nám nežli pokračovat dál. Po chvíli přijíždíme k parkovišti pod Maliníkem. Vjezd na parkoviště je regulován, pravděpodobně se již zaplnilo. Řada je akorát na mne, ale z protějšího směru přijíždí auto, které mne chce předjet. Předpokládá, že když blikám do leva, tak mu dám přednost. Já ale už čekám asi deset minut. Nezbývá, nežli najet s ledovým klidem ke vjezdu a zablokovat tak projíždění aut, která nechtějí na parkoviště, ale chtějí pokračovat dál. Na parkoviště se nakonec dostávám, mám pocit, že jsme poslední! Po nás již dávají ceduli.
V mrazu se převlékáme a vydáváme se vstříc stopě. Teploměr atakuje dvanáct pod nulou. Počasí je ale slunečné. Na mapě se trochu orientujeme v prostoru a jedeme z kopce po zelené. Jedeme pod Olivetskou horu a potom na Novou Louku k Šámalově chatě. Dříve zde stála sklářská huť, kterou provozoval Josef Kittel, a kterou později získala rodina Riedlů. Dochovala se pouze jedna stavba, tzv. panský dům, který byl přestavěn na lovecký zámeček a přejmenován po prezidentském kancléři Šámalovi. Na dohled od ní ještě studujeme mapu, tak abychom si udělali představu, kam a kudy pojedeme. Značením tras jsme trochu zklamáni, protože místy nevíme kudy jet. Jsme prostě zhýčkáni šumavským značením. U mapy se lekám rychle přijíždějícího běžkaře a padám. Padám tak nešťastně, že ohýbám hůl. Novou hůl, kterou jsem ještě neměl. Novou hůl, kterou jsem kupoval v Klatovech na konci loňské sezony, když jsem ohnul tu původní. Novou hůl, švédskou hůl, drahou hůl. Zkouším ji rovnat, ale o stehno to moc nejde. U chaty ji zkouším srovnat mezi prkny lavičky. Trochu to jde, ale dál neriskuji zlomení, protože to už by se mi jelo blbě a asi bych musel uříznout nějakou větev. Vracet se kvůli tomu nechceme. Jedeme dál ke Kristiánovu, což byla kdysi osada se sklářskou hutí. Tak jako většinu okolních skláren, tak i tu zdejší založila rodina Riedlů. Dnešní výlet končíme na Rozmezí. Zpátky až na Novou Louku sjíždíme po stejné cestě. Na rozcestí se ale vydáváme cestou jinou. Trochu přituhuje a začíná i padat sníh. Krajina je mírně zvlněná a nás na konec čeká prudký stoupák.
Po převlečení se do suchého odjíždíme na pozdní oběd. V první hospodě stojí jen jídlo 199,-Kč, tak se zvedáme. O padesát metrů vedle se za čtyři stovky najíme a napijme všichni a luxusně! Výlet končíme v Libereckém Decathlonu. Už aby byl i v Plzni!
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář