2015 Šumava - Filipova huť
Se sněhem je to letos bída, a proto jakmile se objevil tak jsme se za ním vydali. Nevymýšleli jsme nic a jeli najisto. S námi se na Šumavu do stopy vydala i L. Po klasické zdravotní zastávce v Sušici už jen parkujeme na sběrném parkovišti na Modravě a nazouváme boty. Je hluboko pod nulou a nás postupně pohltila stopa vedoucí podél Modravského potoka. Podobný nápad má ovšem mnoho dalších lidí. To je daň za nevyzpytatelné počasí. Za chvíli se osamostatňujeme a putujeme si sami. Trasu jedeme asi potřetí, ale neokouká se. Emča jako obvykle podřadí a nasadí konstantní tempo. Jedu za ní a občas se sjedu podívat i dozadu. Pár nadšenců jede proti nám, asi si ráno přivstali.
Bohužel víme, že je bufet na Březníku uzavřen. Přišlo se na to, že vypouštěli do přírody splašky. Nikdo tomu moc nerozumí, neboť je to uprostřed národního parku. Pod lampou nemusí být vždy největší tma. Je to škoda, protože nejlépe se vždy jede k nějakému cíli. Musíme se tedy rozhodnout, jestli na něj přeci jen dojet nebo improvizovat a jet jinam. Na ztraceném nejenže občerstvujeme, ale taky opouštíme modrou a následujeme žlutou značku. Ta nám hlásí 7km do Filipovi huti. Míjíme Ptačí nádrž, z té se kdysi při plavení dřeva vypouštěla voda do Modravského potoka. Pokračujeme zasněženou krajinou až do Filipovky. Najednou nevíme kam. Sice víme, že Modrava je nalevo, ale hledáme nějakou stopu. Nezbývá nežli se rozhodnout a jet.
Přecházíme silnici a noříme se do neprojetého sněhu, který leží na poli. Boříme se po kolena. Kolem Klostermannovo chaty už jen sjíždíme do Modravy. V infocentru kupujeme další Klostermannovu knihu a pohled do sbírky. Z parkoviště můžeme vyjet, a nás už čeká jen závěrečná zastávka v Srnní na oběd.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář