2016 Jarní Provence, díl 1.
9. 7. 2016
--- Jak to všechno začalo ---
Před dvěma roky jsme objevili nový druh dovolené, který jsme honosně pojmenovali „gurmánské cestování“. Tehdy jsme projeli část Toskánska a to zejména oblast Montepulciana a Montalcina. Velká města jsme vynechali, neboť jsme je již procestovali dříve v roce…..1994. Fuj to je doba.
Stěžejním záměrem bylo projetí místních vinic, procházky po nich a samozřejmě ochutnávání lokálních vín. Rovněž místní potraviny ať už ve formě jednotlivých produktů jako jsou sýry, uzeniny či různé omáčky nebo hotové pokrmy z nich vytvořené. Toto se nám zalíbilo a byla jen otázka co bude další destinací.
Tentokrát jsme si vybrali Provence. Byla to logická volba. Měli jsme cestu naplánovanou již v loňském roce, ale okolnosti nám ji překazili. Dále bychom chtěli ochutnat Piemonte, Languedoc-Roussillon, Porýní a Moselu, Wachau, Veneto, Alsasko, Loiru, Burgunsko, Kamptal, Tokaj nebo dokonce navštívit Baskicko. Ambiciózní nebo bláznivé? Néné. Ambiciózně bláznivé! Podle síťového diagramu a usnesení ze zasedání 8 pětiletky by to příště mělo být buď Piemonte, Porýní nebo Wachau.
Celý název regionu je Provence-Alpes-Côte d'Azur, česky Provence-Alpy-Azurové pobřeží, zkráceně PACA, lidově Provence. Správně je Provence ale historické území, které se s regionem PACA kryje jen částečně. Své jméno získalo z latinského provincie neboť bylo první mimo-italskou římskou provincií.
Ubytování jsem sehnal již v únoru přes stránky www.homeaway.co.uk v Avignonu, který bude ideálním výchozím bodem k našim výpravám. S budoucí paní domácí si dopisujeme mailem. Na způsobu odeslání zálohy jsme se neshodli, ale je tak hodná, že ji nemusíme posílat.
Tím, že jsme sem již chtěli jet v loňském roce, měli jsme mapy i průvodce již nakoupené. Na poslední chvíli jsem dokupoval jen jednoho průvodce z oblíbené řady.
Úterý
Jako obvykle jedeme po práci. Může se to zdát nezodpovědné vydat se na tak dalekou cestu neodpočinutí, ale jsme opatrní a pokud by na nás šla únava, tak samozřejmě stavíme.
Domov opouštíme kolem osmé hodiny a netradičně následujeme D5-tku k německým hranicím. Před nimi se zásobujeme českým čtivem i českým benzínem. Plynulou, ale pomalou jízdou překračujeme státní hranici a po A6 následujeme ukazatele na Norimberk a Heillbron a posléze po A5 následujeme směr Karlsruhe a Mulhouse. Na Německo-francouzských hranicích mají policajti nebo celníci menší manévry. Přičítáme to současné situaci s uprchlíky. Dalším výrazným bodem, který projíždíme, je je Lyon. Celá cesta je nudná a monotónní. Náladu nám zlepšuje sem tam hrad a sem tam nějaká ta vinice. Zatím ale pokušení odoláváme. Časově jsme na tom skvěle a tak neplánovaně sjíždíme do Orange (samozřejmě už je středa).
Středa
Na malém náměstíčku, které dvakrát obkroužíme stavíme na jediném volném místě. V centru města stojí pravděpodobně nejzachovalejší Římské divadlo. Amfiteátr, v tomto případě ale teatrum, se datuje do 1.století. Dočetl jsem se, že je velký rozdíl mezi termíny amfiteátr a teatrum. Teatrum neboli divadlo převzali Římané od Řeků, zatímco amfiteátr neboli arénu vymysleli sami. Divadlo, respektive jeho hlediště je zasazeno do úpatí skalnatého kopce, které k tomu chytře využili. Půlkruh hlediště je zakončen mohutnou zdí v jejímž středu je socha císaře Augusta. Druhou antickou památkou města je nedaleko stojící Vítězný oblouk. Cestou od divadla k oblouku se proplétáme úzkými uličkami, které ukrývají další památky. Zajímavá je katedrála Panny Marie Nazaretské a Všech svatých datující se do doby románské. Rovněž vidíme náš první francouzský kolotoč, který se nachází téměř v každém větším provensálském městečku.
Na ubytování máme dojet až po páté hodině odpolední, a tak se rozhodujeme nejet po dálnici, ale místními silničkami. Náhoda nám do cesty staví vysokou věž hradu. Míříme tedy k ní. Kolem nás už jsou jen a pouze samé vinohrady. Na některých se již činí vinohradníci. Hledáme kudy se k hradu dostat. Vjíždíme, trochu s respektem, do kamenné brány a silnicí pokračujeme dál až dojíždíme k malému parkovišti u hradu. Podle cedule zjišťujeme, že jsme v Châteauneuf-du-Pape. Asi nejslavnější vinařské oblasti Côtes du Rhône i regionu Provence. Scházíme do vesnice a víno nás doprovází na každém rohu. Počasí se rovněž vydařilo a sluníčko pálí. Procházíme si vesnici, díváme se po obchůdcích a vybíráme pro co si přijedeme. V jednom z krámků si kupujeme nikoliv místní, Châteauneuf-du-Pape AOC, ale jen Côtes du Rhône AOC na takovéto běžné večerní pití v apartmánu. Nakonec neseme 3 láhve. V jednom ze sklípků si prohlížíme i láhve našich ročníků narození. Pán nám ukazuje láhve s tím, že cena není nikterak vysoká. Jedna láhev ročníku 1975 tak přijde na více nežli 250 EUR. To je podle nás dost dost.
Z Châteauneuf-du-Pape jedeme rovnou do Avignonu. Protože máme ještě čas jedeme stavíme u benzínky dotankovat. Je zde systém placení kartou. Vložíte kartu, vyberete palivo a zadáte pin a pak už jen tankujete. Nějak nám to nejde. Až místní nám říká, že mají jen naftu a benzín není. OK, jdeme do nedalekého obchodu nakoupit. Na cestě k ubytování stavíme ještě u jedné benzínové stanice. I zase naše palivo nemají. To je divné. Nevíme co si myslet. Oproti svým zásadám, tankovat vždy když se dostanu pod půl nádrže, jsme na tom teď s dojezdem asi 150 km. Než jsme vyjeli jsem plánoval vzít kanystr pro jistotu, rovněž se tak nestalo. Necháváme to být a jedeme k našim ubytovatelům.
Zvoníme a otevírá se nám brána. Vítá nás starší pár. Zdravíme se a mimo jiné se ptáme na naši zkušenost s benzínem. Paní se podívá na pána a váhavě nám sděluje, že jsou zde stávky odborářů proti změně zákoníku práce a vázne tak zásobování palivem. Prý můžeme jezdit vlakem. Trochu nám tuhne úsměv. Možností je si přivstat a zkusit některou z větších benzínek. Když budeme mít štěstí, tak ráno by mohli benzín mít a mohli bychom dostat svůj příděl. Další jobovkou je, že se naše slepá ulice opravuje a ráno nebude možné vyjet. Můžeme buď parkovat někde ve vedlejší ulici nebo si přivstat a ráno přeparkovat. Před půl osmou prý nezačnou pracovat. Dobrý začátek. Náladu nám spravuje naše ubytování. Je to pěkný byteček a nádherná terasa. Vynášíme zavazadla a po sprše otevíráme naše první i druhé vínko a lehce povečeříme. Jsme opravdu hodně unaveni a tak po prostudování kam pojedeme, jestli tedy pojedeme, jdeme spát.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář