2016 Jarní Provence, díl 3.
17. 11. 2016
Neděle
Putování se nám chýlí ke konci. Nedělní den jsme vyjeli mimo department Provence do sousedního Languedoc-Roussillon. Hlavním cílem je římské město Nimes. Skoro už zapomínám na začátek zmínit ranní adrenalin, zda-li bude či nebude benzín. Některé dny pokud je to možné tankujeme preventivně i večer. Poslední dny jsme si oblíbili menší benzínku na výpadovce.
První zastávka je ještě v Provence a je u středověkého hradu Tarascon. Postaven byl jako obrana hranic, které tehdy tvořila řeka Rhona. Mimochodem okolo této řeky se točí velká většina všeho v této oblasti. Exteriér skvělý, monumentální, interiér chudý, smutný. My co jsme zvyklý na naše památky jsme byli zklamáni. Na druhé straně řeky stojí rovněž hrad, takové dvojče. Hrad Beaucaire již ale leží v departmentu Languedoc-Roussillon. Ve městečku činíme jen takovou malou zastávku. Parkujeme v parku nedaleko místní býčí arény. Ostatně Španělsko odtud není tak daleko. Do hradu se dostat nelze, protože je zavřený. Procházíme alespoň městečko. Na jednom zastrčeném náměstíčku mezi platany vystupovaly na malém pódiu umělci z tichomoří. Kolem dokola byly rozesety stánky s jejich tradičními výrobky.
Nějak se nám zde nelíbí a tak jdeme k autu a jedeme rovnou do Nimes. Parkujeme v podzemce a eskalátor nás vyplivl přímo na náměstí. Na jedné straně se konali trhy s domácími zvířaty. Zájemci si tak mohli koupit krávy, ovce, slepice nebo traktor. Z druhé strany, tam kde je pěší zóna se konaly farmářské trhy. Zakoupit tak bylo možné víno, to bylo možné i ochutnat, sýry, uzeniny, ovoce a zeleninu, a jiné lokální produkty. Krom toho zde byly i stánky s občerstvením. Když už jsme zde byli tak jsme si objednali pečivo s olivami a do misky brambory s opečenou olihní. K tomu jsem šel pro sklenku vína. Posilněni a občerstveni jsme se vydali k římskému amfiteátru. Kupodivu jsme museli vystát frontu. Kde se vzal tu se vzal liják. Dokonalá průtrž mračen. Slejvák nás překvapil a po zaplacení nemalého vstupného jsme uvězněni v patře a vyjít ven na ochoz amfiteátru znamená být do několika vteřin turch. Procházíme jednotlivá patra a po 20 minutách když déšť ustává jdu do auta pro deštníky. Po návratu se jdu zeptat, zda-li si mohu jít vyfotit amfiteátr z venkovních nejvyšších pater, neboť když jsme zde byli pršeli. Slečna s tím nemá problém. Jdu si tedy prohlédnout amfiteátr ještě jednou. Martině už se nechce šplhat po schodech a tak čeká dole. Po návratu jdeme k další dochované římské památce. Tím je Maison Carrée, což je velmi zachovaný chrám. Máme asi 20 minut do další prohlídky a tak jdeme do kavárny. Po dvanácti minutách čekání na obsluhu odcházíme, já bych odešel už dříve, ale byl jsem vyzván ať počkáme. Uvnitř promítají film o vzniku města i nedalekého akvaduktu. Prohlídku několika kostelů končíme v kavárně. Nějak nechápeme systém objednávání. Když jsem po 10 minutách šel k baru objednat, poslali mne zpět, že přijdou. To samé se dělo při placení.
Už když jsme jeli sem všimli jsme si pěkné románské kaple před městem. Nyní u ní stavíme, bohužel je zavřeno a tak jen fotíme. Vypadá to, že máme čas a tak odbočujeme k Les Baux de Provence což je zřícenina hradu na skalní plošině. Kromě hradu, respektive nejvíce, je oblast proslavená svým olivovým olejem. Ten místní Huile d´Olive je prý nejlepší. Jestli je to pravda nevím, ale určitě je nejdražší. Ostatně 0,5 litru za 20 EUR není problém. Vinicemi rozloženými na úpatí hor se proplétáme do městečka Saint Rémy de Provence, kde se nachází římské naleziště Glanum. Areál bude pomalu zavírat, ale na druhé straně silnice je torzo vítězného oblouku a mauzoleum. Polední zastávkou a to doslova jen zastávkou je Chateaurenard se svým hradem o dvou válcových věžích a kostelem svatého Denise.
Skleněné zásoby došli a tak jsme otevřeli kanystřík. Teď teprve litujeme, že jsme vzali jen 3 litry. Růžové víno je excelentní. Ať si kdo chce co chce říká, že růžové víno není víno. Že z kanystru to není ono. Mít tu znalost ve čtvrtek tak jsme vzali litrů aspoň deset. Vysokotučný kozí sýr, sladká rajčata vše polité místním Huile d´Olive a čerstvá bageta a meloun a konec. Co asi potom může následovat…...
Pondělí
Samozřejmě, že následoval bleskový spánek. Celodenní putování již několik dní po sobě si vybralo svoji daň.
Pondělní den jsme si předsevzali opravdu jen tak lážo-plážo. Dojet jsme chtěli k jedné z nejnavštěvovanějších památek Francie, monumentálnímu akvaduktu Pont du Gard. No to víte, osud (turistický průvodce) nám do cesty postavil dvojče města papežů - Avignon, město kardinálů - Villeneuve les Avignon ležící na protějším břehu řeky Rhony. Parkujeme u hradu a vydáváme se vstříc malebnému městečku. Uličky nejsou tak úzké, ale přesto půvabné. Nádhera je pozorovat různobarevné okenice, každá jiných tvarů, jiné barvy. Přes náměstíčko vystupujeme až k pevnost a opatství Saint André. Dovnitř nejdeme, zato si pevnost obcházíme. Z jednoho místa vidíme i Kartuziánský klášter, vypadá trochu pobořený. Vracíme se zpět a usedáme v kavárně kterou jsme si vytipovali cestou vzhůru. Společně s námi snídají už jen důchodci.
Naši krasojízdu posouváme k Pont du Gard. Poprvé zažíváme nával turistů. Obrovské parkoviště je schopno zachytit stovky aut. Štrúdl lidiček míří ke vstupu a kasám. Mají to zmáklé a fronta ubývá. Jdeme rovnou k tomu vodovodu. Ještě nežli k němu dojdeme potkáváme úžasně vzrostlé a tvarované staré olivovníky. Nejprve hledáme ideální místo k odfocení a až pak vodovod přecházíme. Viděli jsme, máme splněno.
Castillon du Garde je malá vesnice. Zajet do ní jsme se nechali zlákat jakousi věží. Jak se ukázalo historie z ní nečiší. Jsme nebezpečně blízko posledním dvěma cru této části údolí Rhony.
Nejprve jedeme do vesnice Lirac, která produkuje červená, bílá i růžová vína. Jejím sousedem je jak Châteauneuf-du-Pape, tak Tavel. No a to je pro nás poslední apelace, kterou hodláme navštívit. V Liracu jsme nenalezli nic otevřeného a tak jedeme do sousedního Tavelu. Zdejší apelace má povolenu produkci jen růžových vín. Vína jsou silná a není neobvyklé aby měla až 14%. Barvou jsou temnější, vzezřením hutnější. Třikrát jsme objeli vesničku kolem dokola až jsme našli jednu otevřenou vinotéku. Zde jsme potkali maníka, který s námi dlouze hovořil o místním vínu. Samozřejmě jsme ochutnali. Na závěr i zakoupili vzorek pro nás nejlahodnější. Jelikož a protože vedle měli zavřeno koupili jsme jejich víno u sousedů.
Opravdu posledním dnešním úkonem a návštěvou byl nákup v Carrefouru. Jak surovin a produktů, které si chceme odvézt, tak i těch které zde chceme prohnat trávícím systémem. Láhve už dávno nenosíme k nám do patra, ale necháváme je dole v chodbičce. Večír trávíme jako každý den na naší obrovské terase.
Úterý
Poslední den. Ráno jsme nahrubo zabalili a odnosili pár věcí do auta. Tím, že dnes zůstane zaparkováno si to můžeme dovolit. Zároveň mám možnost spočítat skleněné úlovky. Zcela jistě je jich méně než-li v Toskánsku. Aby ne, když jsou ceny téměř dvojnásobné. Přesto jich pár tuctů je.
V noci pršelo, a tak se raději vracím pro deštník. Martina čeká na autobusové zastávce. Upřímně řečeno bydlíme spíše na okraji města a zdejší komunita, tím kolik je jí na ulici, v nás trochu budí strach. I přes to co se poslední dobou děje s přesunem národů. Nastupujeme do busu a objednáváme si cestu do historického centra. Stojíme u řidiče a ten, když nás slyší jak si povídáme ptá se rusky odkud jsme. Povídáme si celou cestu. Je to polák, který zde žije jíž asi deset let. Veze nás až kam je to možné a staví mimo oficiální zastávku.
Nejprve se jdeme podívat na most Saint Bezenet, který končí v polovině řeky. Je to asi nejslavnější zdejší památka. Na něm se nachází kaple svatého Mikuláše. Na úpatí mostu je torzo stejnojmenné kaple. Pak už jdeme rovnou do papežského paláce. Monumentální stavba vévodí spolu s katedrálou Notre Dame des Doms celému prostoru náměstí. I zde je prohlídka individuální. Prostory ale na rozdíl od Tarasconu nejsou tak holé. Úchvatné rozlehlé sály střídají menší místnosti. V jedné z nich je i socha Karla IV. Málokdo z našich souputníků v prohlídce asi tuší o koho jde. Katedrálu jsme samozřejmě taktéž navštívili, ale nejvíce se nám líbila basilika svatého Pierra a rovněž kostel des Carmes.
Na nedalekém náměstíčku jsme usedli na předzahrádce a objednali si krom kávy i sklenku růžového. Počítat se ale prostě nedá! Podle mapky v průvodci jsme si obešli historické město a pomalu se vraceli na zastávku mimo hradby. To jsem asi zapomněl zmínit, že historické centrum je vně vysokých hradeb, sloužících jako opevnění. Pouť končíme koupí bagety nedaleko square Agricol Perdiguier, což jsou římské vykopávky.
Avignonu se říká papežské město proto, protože v roce 1309 přemluvil francouzský král Filip IV. Sličný papeže Klementa V. aby sem přesídlil z Říma. Avignon byl sídlem papežů 67 let. Do Říma se svatý stolec vrátil v roce 1376, aby se dva roky nato po roztržce církve stal Avignon na 29 let sídlem vzdorpapeže.
Dobalujeme, abychom ráno jen odnesli osobní věci, uklízíme a předáváme byt majitelce. Užíváme si posledního večera na terase se všemi těmi nádhernými pochutinami i pitivem.
Středa
Ráno vyjíždíme v šest a nejkratší cestou se dáváme na dálnici. Cesta až do Lyonu ubíhá. Tady se dostáváme do zácpy, v které poskakujeme asi hodinu. Překonáváme hranice. Vinice nás doprovází dlouhou dobu. Rodí se plán na příští rok. Vypadá to na Porýní nebo Moselu.
Literatura použitá při plánování výletů a občas v textu:
Lonely Planet, průvodce
Provence a Azurové pobřeží, vydáno 2010
Dumont, cestovní průvodce
Provence, vydáno 2015
Fragment, průvodce, který vás bude bavit
Toulky po Provence, vydáno 2014
Michelin, loca-lmap
Drome, Vaucluse, 1:150 000
Freytag & Berndt, automapa
Francie, 1:800 000
Kunth, fleximap
Provence, Cote D´Azur, 1:350 000
Server
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář