2019 Jarní Mosela, díl 2.
20. 4. 2019 - sobota
Konečně dochází na naše jednostopé parťáky. Po ránu a hlavně podél řeky je ještě docela chladno tak raději oblékáme bundy. Chceme jet po protějším břehu, tak musíme do města a překonat most přes řeku Moselu. Cyklostezka s krásným asfaltovým kobercem vede místy hned u vody. Takhle po ránu tu moc rušno není. Míjíme či projíždíme vesnicemi a první zastávku si ordinujeme v obci Wintrich v kavárně. O kávu nám tolik nejde ale o Ryzlink už jo. První sklenky jsem vrátil, měly korek. Druhá již byla v pořádku, ale víno nestálo za moc. Byla to chyba z nedočkavosti. Pokračujeme dál. Na konci obce, spíš kousek za ní je vinařství Geierslay. To je náhoda, je to pár měsíců, co jsme byli v Plzni na degustaci tohoto vinařství.
Jedeme nyní po silnici a kopírujeme ohyb řeky až do Piesportu. Řeka se ohýbá druhým směrem a vytváří takového hada. V obci Neumagen-Dhron navštěvujeme vinařství Schuh. Provází a vypráví nám manželka vinaře. Vadou na kráse je, že mluví jen Německy. Německy umím jen velmi-velmi málo, ale naštěstí to stačí. Chutnáme a chutnáme, vína jsou nádherná. To je přesně ono. Kupoval bych kupoval, ale na nosiči místa není dostatek. Musím se tak spokojit jen s 2 láhvemi Ryzlinku. Paní nám ještě nalévá a mi se ptáme, kde se dobře najíst, nejlépe chřest. Restaurace nám radí 2 a jsou nedaleko. Tak jedeme. Usedáme na terase a čekáme. U paní si objednáváme chřestovou polévku, chřestovou omeletu a chřestový salát. Protože nás čeká cesta zpět, nemůžeme to přehánět. Wunderbar. Ryzlink na to. Sehr Schőn. Noch einmal bitte. Vracíme se téměř stejnou cestou.
V Piesportu na chvíli stavíme, protože nás zaujme vinice v prudkém svahu protějšího břehu. Na ní se jistojistě dá dostat jen na lodi nebo slanit. Čeká nás nejnudnější úsek. Po silnici do Wintrichu. Ale dál nás čeká příjemná projížďka vinohradem. Už ráno jsem si všiml cedule, avizujíc vinařství. Ten kopeček vylétneme a u novostavby usedáme ke stolečku. Parádní výhledy. Tady by se degustovalo. Vína mají vynikající. Sluníčko ale pálí a stínu není. Do hlavy nám to pak leze velice rychle. Čtyři vzorky stačí. Musíme dojet. I zde kupuji 2 láhve. Zajímavostí je Schwarzriesling, to je Pinot meunier což je po našem Mlynářka. Jsme bez diskuse pod vlivem. Najíždíme opět na cyklostezku a vracíme se k našemu městu. Zde musíme překonat most, ale hlavně se promotat hustým provozem.
Než dojedeme domů, tak se ještě stavíme u souseda vinaře, tentokrát jen na 2 sklenky, protože již máme něco upito. Po návratu domů a smytí prachu a potu beru láhev Sauvignonu a nesu jej vinařovi. Veltlín tak bude pro paní domácí. Na láhev kouká trochu s nedůvěrou, přeci jen to není typická odrůda pro zdejší kraj i láhev typu bordeaux není zde obvyklá.
21. 4. 2016 - neděle
Nevstává se nám nijak lehce, ale těšíme se do pedálů, ale hlavně na ochutnávky. Jedeme stejným směrem, ale po naší straně řeky. Tzn. po druhém břehu nežli včera. Prvním městečkem, které projíždíme je Lieser, my jedeme ale dál po stezce. Konečně se dostáváme mezi vinohrady. Přes Kesten pokračujeme až do Minheimu. Vinice jsou všude okolo, ale nikde nevidíme možnost něco podegustovat.
Vracíme se tedy po stejné cestě a stavíme čerpací stanice (tankstelle). Zni možná děsivě, ale vinař v Kestenu takto vtipně nazval svůj vinný stánek. Samozřejmě stavíme a na zahrádce si objednáváme výborný ryzlink. Jasně, že ne jeden! Trochu je poznat, že se jedná o základní řadu, ale takto, pro cyklisty i chodce po stezce to není na závadu. V nabídce má i řady vyšší, ale my jsme chtěli víno rozlévané. Aby to nevyznělo nějak špatně, víno bylo velice příjemné, kolikrát u nás prémiové není zdaleka tak pěkné. Počasí nám opět přeje. Přestože se jedná o velikonoční čas triko i kraťasy jsou postačující. My se po chvíli zvedáme a přibližujeme se k Lieseru.
Zde je zámek, ale co nás více zajímá, mnoho vinařů. Nejdříve se ale potřebujeme najíst. Již ráno se nám líbila jedna restaurace s vinárnou. A nyní na nás čekal volný stůl. Před jídlem si žaludky připravujeme ryzlinkem a rotlingem. Rotling je specialita některých německých oblastí. Vyrábí se společným lisováním modrých a bílých odrůd. Je to víno jednoduché, ale po prozkoumání vícero vzorků je sympatické. Po prvním vzorku připomíná, no napadá mi nelichotivé označení „šťávička“. Hned naproti máme vytipovaného vinaře již od rána. Akorát jej opouští zákazník s dvěma bedýnkama. Takovou ambici mít nemohu. Martina pobere max. 6 láhví. Tím, ale jak jsou zdejší pistole dlouhé, bohužel o 1 méně. Oslovujeme vinaře, který nás vřele zve dovnitř. Budova je nalepená na skálu, do které je zapuštěn sklep. My nejdříve koštujeme, samozřejmě ryzlinky, ale i rivaner a kerner. Opět již máme popito a tak se pouštím do debaty v němčině, občas za pomoci slovníku, občas rukou a občas anglické slůvka. S pánem se hovoří mile, vše nám vysvětluje a snad i něco rozumím. Láhve kupujeme tak, abychom je naskládali do tašky. Takže bereme i jednu litrovku, prostě se vešla. Přestože mám raději vína suchá, tak zdejší „feineherby“ myslím v celé oblasti nejen u jednoho tohoto vinaře mě zaujali velice. Prostě se to s tou mineralitou i kyselinkou skvěle pojí.
V ubytování vyprazdňujeme tašku a jedeme do města. Město si procházíme a usedáme do cukrárny do stínu. Od vína si na chvíli odpočineme, ale jen na chvíli. Po zákusku objednávám sklenku. Tak nějak jsme se rozhodli testovat naše chuťové pohárky, až na výjimky, jen ryzlinkem, tak se linie držíme i zde. Zdejším ikonickým vínem je „Bernkasteler Doctor“. Toto víno je 100% ryzlink z révy 80, ale i 100 let staré, jen a pouze z přísně ohraničené vinice o rozloze cca. 3,5 ha. Podle legendy se místní arcibiskup tímto vínem vyléčil ze závažné nemoci. Jedná se o prémiové a velmi vyhlášené bílé víno. Jdeme a vedeme kola dalšími uličkami tohoto starobylého místa plného hrázděných domů. Na jednom z dalších náměstí si do malebné cukrárny usedáme na zmrzku. Vedle je vinotéka, tak ji jdu navštívit. Vracím se s jednou láhví. Ve vinotékách stále okukuji i toho „doktora“, ale odrazují mne cenovky. Za cenu jedné, byť legendární láhve jich už mám doma minimálně 10. V jedné z bočních uliček je možné doktora ochutnat. Za 6 euro chutnáme asi 0,1 dcl. Jako víno pěkné, ale řekl bych, že včera u paní Schuch i dnes u pana Birnfelda jsme měli pěknější ryzlinky. Legenda je ale legenda a tak jednu láhev přeci jen kupuji. Na druhou stranu jsem potkal láhev ryzlinku i za 198 EUR. Na pokoji nás po návratu čekají malovaná vajíčka a dvě malé lahvičky sektu. Sympatické. Balíme, zítra jedeme domů.
22. 4. 2019 - neděle
Nad městem se tyčí hrad Landshut. Na kole se nám do toho kopce šlapat nechtělo, tak se sem po rozloučení s majitelkou ubytování jedeme podívat autem. Shora jsou krásné rozhledy, zejména na klikatící se řeku Moselu. Domů jedeme přes Piesport a Schweich, abychom se naposledy pokochali vinicemi. Nutkání samozřejmě máme veliké.
Jsme pevně rozhodnuti se sem následující rok navrátit a projet stezku dá k severu.