2025 Jarní Wachau díl 1.
--- Konečně ---
Když jsme v roce 2014 jeli do italského Toskánska (ještě podle papírové mapy), netušili jsme, že se začíná psát další kapitola našich putování. Tím myslím putování čistě za vínem, dobrým jídlem i lokálními produkty. Někdy jedeme jen a pouze za gurmánským poznáváním, někdy je součástí i jiného cestování (příroda, architektura nebo sport). Zároveň kombinujeme auto, kola a jednou dokonce i letadlo. Obvykle se jedná o známou oblast pro pěstování vinné révy v dané zemi, ostatní se už nabalí samo.
V roce 2019 jsme okusili cyklo-toulání podél německé Mosely a na další rok měli naplánované pokračování dál na sever. Bohužel nám plány zkřížil „kovík“, tedy Covid19. Putování po Evropě byla, ale na kolo jsme za hranice vyrazili až letos. Z původní Mosely jsme vyrazili do Wachau. Rakouské údolí, kterým teče Dunaj. Tak, jako je Mosela synonymem Ryzlinku (Riesling), je pro Wachau synonymem Veltlínské zelené (Grüner Veltliner). Pro cyklo-gurmánsko-evropské putování obvykle „zneužíváme“ velikonočních svátků, které jsou k tomu dokonalé.
Čtvrtek
Cesta to není daleká, a i když jedeme po práci, tak po vybalení máme možnost i čas jet na krátkou aklimatizační projížďku. Po D4 se vydáváme na Písek a poté přes Třeboň až k našemu ubytování. Z Křemže překonáváme Dunaj a míříme k našemu dočasnému stanovišti v městečku Bergern im Dunkelsteinerwald, v části Unterbergen. Cesta stoupá, tzn. že po každém výletu se budeme vracet do kopce. Ubytování máme prostorné, ale na podrobnější seznámení bude ještě čas. Jen vynášíme věci, převlékáme se a jedeme do města Stein an der Donau.
Jak se město jmenuje jsem zjistil až po návratu, když jsem hledal názvy kostelů, do té doby jsem si myslel, že je to Křemže (Krems an der Donau). Projíždíme hlavní ulicí a vracíme se k náměstí na sklenku dobrého Veltínu. Veltlín to byl, ale nedobrý. Zklamáni se vracíme přes Mautern an der Donau zpět. V části obce Mauternbach vidíme dvůr s posezením. Stavíme, parkujeme kola a usedáme k poslednímu volnému stolu, v docela velkém dvoře Weinhof Dürauer. Přestože doma na nás čeká večeře, objednáváme něco malého místního. „Dyť přeci proto …. !“ Jak by řekla jedna kamarádka z jižní Moravy, talíř pokrajovánků a domácí koláč. Hlavně ale „mehrere“ výborných Grüner Veltlinerů, Weißburgunder, Rieslig, i Gelber Muskateller, juniorovi Traubensaft. No, po tom patoku z druhého břehu opravdu nádhera. Nás však čeká horská etapa v podobě asi dva a půl kilometru dlouhého stoupání. Zapínáme světla oblékáme vestičky a vydáváme se vstříc kopečku. Vineme se my nebo cesta? Dnešek byl v krátkém rukávu i nohavicích. Zítra má být hůře a dokonce pršet. Dnes 14 km.
Pátek
Předpověď se nemýlila, a tak kola zůstávají pod střechou. Holt jedeme aspoň autem do nedalekého Melku. Prší. V Melku parkujeme u kláštera a jdeme. Benediktýnský klášter je dominantou města, ale i celého údolí Wachau. Leží na skalnatém ostrohu nad Dunajem. Barokní stavba je zapsána v UNESCO, je i nejrozsáhlejším klášterním komplexem Rakouska. Po prohlídce scházíme do městečka, jdeme do kostela Nanebevzetí Panny Marie a do první kavárny, v které nacházíme volný stůl. „Zwei Kaffee, ein Veltliner, ein Marillensaft, drei Kuchen bitte and Wasser bitte“. Celá oblast je známa pěstováním meruněk (Marillern) a tak jsou všude obchůdky a produkty z meruněk. Kupujeme marmeládu, šťávu, likér i šnaps, jako dárky. Sady meruněk prostupují údolím podobně jako vinice. Místní meruňky dokonce mají ochranou známku EU.
Přes nedaleký Schönbühel, kde je hrad, pokračujeme k domovu. O kousek dál je odbočka k hradu Aggstein. Je to spíše zřícenina, ale je otevřeno. Trochu mrholí, zima je docela dost, ale výhledy na údolí za to stojí. Jako tradičně je většina SPZ na parkovišti od nás. Začíná se smrákat, vlastně my jsme nevyjeli kvůli dešti ráno, ale okolo oběda, tak proto. Snažíme se po cestě najít nějaké vinařství nebo něco, kde bychom okoštovali. To se nám daří skoro až doma v Rührsdorfu, kde je u silnice Pulker’s Heuriger. Nenápadná budova s otevřenými dveřmi a parkovištěm přes cestu. To je výzva. Kromě nás je ještě uzavřená společnost v salonku. Lámanou němčinou objednávám veltlín a nealko, mladík se zaculí s tím, že můžeme česky. Raději bych procvičil pár slofíšek. Tak si chvíli povídáme a objednáváme škvarkovou pomazánkou a výpek, místní specialita. Musím říct, že oboje výborný, asi ne zdravý, ale výborný. Společnost v salónku se baví, mladík nám nese ukázat šňaps, který pijí. Láhev odhadem 1,5 l, v ceně vyšších desítek tisíc Korun. Dlouze si povídáme a zjišťujeme cenné informace o regionu. To bych se asi v němčině nedozvěděl.