2003 Beskydy - Frýdlant nad Ostravicí
Na jaře jsme se domluvili s mými rodiči, že nám pohlídají Emču a my pojedeme po delší době někam sami na výlet, na dovolenou. Emče jsou 2 roky a po celou dobu jsme nikde nebyli. Rozhodli jsme se tedy jet sami na týden do Beskyd. Když jsem jezdil kolem na služebky tak mě tyto kopečky fascinovaly. Jsou na pohled docela jiné než kopečky, co známe. No a po návratu pojedeme společně všichni tři ještě do jižních Čech.
Ubytování máme zajištěno v kempu ve Frýdlantu nad Ostravicí, odkud budeme podnikat každodenní výlety do okolí a plánujeme se tam zdržovat minimálně. Než dorazíme do Beskyd začneme prohlídkou a jednou nocí v Moravském Krasu a jeho okolí.
2. 8. 2003 - sobota
Z domu vyrážíme celkem brzy a přes Prahu a D1 jedeme do Třebíče, kde se jdeme pouze podívat do prodejny obuvi Garmisch. To co jsme sháněli neměli a tak město opouštíme a přemisťujeme do nedaleké Náměšti nad Oslavou, kde se chystáme prohlídnout renesanční zámek postavený na místě gotického hradu. Po hradu nám zůstala jen vysoká věžička.
Následujeme směrem k Moravskému Krasu. V této oblasti hodláme strávit následující dva dny. Sloupsko-šošůvské jeskyně navštěvujeme jako první. Vstupujeme do útrob jeskyní a mikiny, které s sebou máme přichází vhod. Venku je kolem 30-ti, uvnitř možná polovina. Prohlídka probíhá svižně a samozřejmě vrcholem je jeden z nejkrásnějších krápníků světa „Svícen“. Na přilehlých skalách parta mladíků nacvičuje slaňování. Nás však zajímá jiná věc. Nedaleko jeskyní na vápencovém pahorku je totiž zřícenina hradu Holštejn. Tak jak už to bývá u zřícenin hradů zvykem, z hradu toho moc nezbylo.
Ještě než parkujeme u zamluveného ubytování, stavíme se v jeskyni Balcarka. Druhé to jeskyni v pořadí našeho to plánu. Stíháme poslední prohlídku. Jeskyně je tvořena dvěma patry a byly zde najity kosti pravěkých zvířat i nástroje tehdejších lidí. Zajímavé jsou i kruhovité prostory zvané „Rotunda“. Když jsem hledal ubytování tak jsem narazil náhodou na chatu Macocha. Jedná se o turistickou chatu, skromně ale dostatečně vybavenou. Ale hlavně její umístění vedle Macochy je ideální.
3. 8. 2003 - neděle
Ráno sjíždíme lanovkou do propasti Macocha (138,7m). Jdu vyzvednout vstupenky do Punkevní jeskyně, které máme rezervované již několik měsíců. Přijet bez rezervace znamená mít smůlu, protože je o jeskyně velký zájem. Lidí je zde jako na Václaváku. Prohlídka této jeskyně je zpestřena projížďkou na lodičce po podzemní řece. Jeskyni objevil profesor Karel Absolon na začátku 20. století. A navazují na nejdelší jeskyni v ČR, Amatérskou jeskyni (35km). Ta je zatím bohužel nepřístupná, i když se několikrát do roka lze do ni podívat. Odtud přes zříceninu Blansek (Blansko) putujeme k poslední místní zpřístupněné jeskyni, Kateřinské jeskyni. Na Blansek si odskočím sám Martina hlídá u cesty baťoh. Upřímně řečeno Kateřinská už nám začíná splývat s ostatními. Byť se nám v tom okamžiku co jimi jednotlivě procházíme zdají naprosto odlišné.
Po projití údolím zpět parkujeme do auta a jedeme do Blanska. Tady se nezdržujeme, podíváme se jen k zámku, který není přístupný. Vznikl jako útočiště pro šlechtu po zániku hradu Blansek, přestavěním tvrze na renesanční zámek. Cestou k zámku míjíme dřevěný evangelický kostelík Husův sbor. Nedaleko od Blanska je zámek Rájec-Jestřebí. Zámek vznikl z tvrze, která byla přestavěna na renesanční sídlo a ten dostal posléze dnešní podobu, která je ve stylu Ludvíka XV. To byl ten frajer co se kamarádil s madam de Pompadour. Máme štěstí prohlídka začíná jakmile kupujeme lístky. Po prohlídce jedeme do nedalekých Lysic, kde je také zámek. Ten je barokní a je postaven na místě renesanční vodní tvrze. I zde máme štěstí a poslední prohlídka začíná chvilku po zakoupení vstupenek. Po prohlídce si dopřáváme pozdní oběd i krátký odpočinek. Kolem obou zámků jsou příjemně udržované parky. V nedalekých Boskovicích si prohlídneme jak zámek, který je jednou z nejvýznamnějších empírových staveb na Moravě, tak i hrad, který je poměrně zachovalý a dává z daleka najevo svoji mohutnost. Prohlídku nám zpříjemňuje mečící koza. Zámek je již zavřený, nicméně na hrad se ještě dostáváme. Moc se nezdržujeme a jedeme k našemu kempu. Máme to ještě kus cesty.
Po cestě jen míjíme zámek v Plumlově. To je velká škoda, že jej nemůžeme navštívit. Do kempu vjíždíme již za šera. Ubytováváme se v chatce a jdeme na pivo. Trochu nás ta chatka překvapila, tvářila se totiž jako montážní buňka předělaná k ubytování, ale budeme zde jen nocovat, takže na kráse nezáleží! Mimochodem, ten Radegast, to bylo vysvobození.
4. 8. 2003 - pondělí
Hned první den v Beskydech se chceme vydat na Radhošť (1129m). Sice není horou nejvyšší, ale jisto jistě horou nejznámější, nejbájnější a nejnavštěvovanější o čemž se bohužel přesvědčujeme. Na parkoviště se dostáváme mezi prvními, byť chvíli bloudíme, když následujeme systém objížděk okolo Trojanovic. Pod kopcem se jako většina rozhodujeme pro lanovku. Chvíli musíme čekat než lanovka začne jezdit a usedáme mezi prvními. Ono se totiž parkoviště, ale i místo před lanovkou začalo plnit nedočkavými turisty i jinými výletníky. Někteří si vezou lanovkou na horu i kola, asi se jim nechce šlapat do kopce. Nahoře si nejdříve prohlédneme pěkně malované dřevěnice na Pustevnách. Jedná se o soubor lidových staveb v sedle mezi Radhoštěm a Tanečnicí, které mají i svá vlastní jména. Maměnka, Libušín, Valaška, U Záryša, Šumná, Pustevně i hotel Tanečnice. Boudy měly na konci války namále, ustupující Němci se je chystali zničit. Dnes jsou Pustevny nejvýznamnějším a nejnavštěvovanějším horským střediskem na území Beskyd. O významu místa svědčí i stanoviště horské služby. Pokračujeme rovnou od Pusteven po široké prošlapané cestě směrem Radhošť, k soše boha Radegasta a až k mohutnému dřevěnému kostelíku Cyrila a Metoděje. Socha Radegasta symbolizuje pohanského boha úrody, stád a pohostinství. Po chvíli se plac okolo kostelíka plní a davy jen sílí. Po svačině se vydáváme proti proudu davu. Původně jsem měl v plánu jít na nedaleký Smrk, nebo alespoň Tanečnici a Kněhyni, ale nezadařilo se. Někde v polovině cesty zabočujeme vlevo a po zelené sestupujeme lesem zpět na parkoviště.
Odtud jedeme rovnou do Rožnova pod Radhoštěm na prohlídku Valašského muzea v přírodě. Jedná se o nejstarší skanzen na našem území. Slovo skanzen pochází ze Skandinávie přesněji ze Švédska nebo Dánska. Posláním takového skanzenu nebo muzea v přírodě je dochování a představení minulosti následujícím generacím. A to nejen starých staveb, ale i třeba řemesel a způsobu života. Parkujeme poblíž skanzenu a procházíme jej v pořadí Mlýnská dolina, Valašské městečko a Valašská dědina. Ono se totiž muzeum skládá ze tří částí. Pěkné, ale nejvíce mne zaujali valašské koláče zvané frgál. V městečku nás přepadl silný liják, který jak rychle přišel tak i odešel.
Večer jdu opět pro piva a před chatkou vaříme cosi z plechu. Máme zde dvě lavičky jen pro sebe.
5. 8. 2003 - úterý
Ráno jedeme do nedalekého Frýdku-Místku. V tomto dvojměstí, které vzniklo umělým spojením slezského Frýdku a moravského Místku si chceme prohlédnout místní zámek. Tedy zámek je vlastně ve Frýdku. Dnešní renesanční podobu získal přestavbou z vyhořelého hradu. Předtím zde byla příhraniční pevnost, vystavěná na místě původní tvrze. Zajímavostí možná je, že posledními vlastníky před konfiskací ze strany vzniknuvšího Československého státu byli Habsburkové. Ale co je zajímavější je nedaleký roubený kostelík Všech svatých v Sedlišti. Mimochodem zdejší kraj se jen hemží podobnými dřevěnými kostelíky. Prcháme z Frýdku-Místku pryč, protože na nás nepůsobí dobře. Jedeme směrem na Štramberk, ale s několika mezi-zastávkami. V Kuníně jsme navštívili zámek. Kunín je asi známější svoji mlékárnou a výrobou jogurtů, ale dvoupatrový barokní zámek obdélníkového tvaru s mansardovou střechou nás mile překvapil. Ve Studénce, jsou zámky hned dva, nový a starý. Oba nepřístupné. Starý je rovněž obdélníkový a s mansardovou střechou. Nový je členitější je zčásti tvořen třípatrovou budovou čtvercového půdorysu s přilehlou jednopatrovou budovou a věžičkami. Notně na první pohled atraktivní, na první pohled! Ještě jsme cestou náhodou potkali zámek v Bartošovicích, samozřejmě jsme zastavili také. Zámek vznikl renesanční přestavbou staré tvrze. Před Štramberkem stavíme ještě v Rybí kde je další z dřevěných kostelíků. Kostelík Nalezení sv. Kříže. Konečně se dostáváme do Štramberku. O tom, že jdeme na Trůbu ani psát nemusím. Trůba jak místní, ale dnes už všichni nazýváme věž, je dominantou hradu, ale i celého okolí. Jdeme se podívat i do nedaleké jeskyně Šipka, která je významným pravěkým nalezištěm. Ve městě krom pohlednic kupujeme i několik balení místní speciality Štramberských uší.
Po příjezdu do kempu a se jdeme vykoupat do Ostravice, v tomto počasí je to příjemné osvěžení. Chvíli se válíme na břehu na betonu. Večer roužneme naší propan-butanovou láhev a v připraveného ešusu vaříme polívku a následně čočku s párkem. Spolu s Radegastem dokonalé spojení.
6. 8. 2003 - středa
Dnešní putování se dle zeleného průvodce jmenuje „za nejkrásnějšími výhledy“ a trasa začíná v obci Hutisko – Solanec. Příjemná to valašská obec, která vznikla spojením dvou obcí, jak je ostatně patrno z názvu. Putování začínáme zaparkováním na návsi a sledováním modré značky. Okamžitě jak se dostaneme z obce překonáváme potok a na kraji lesa je několik keříků naprosto obsypaných ostružinami. Do té doby jsme jich tolik na jednom místě neviděli a tak velké taky ne. Veliké jsou jako půl palce na ruce. Krmíme se co se do nás vejde, opravdu obrovské sladké medvědice. Tomuto věnujeme několik deseti-minut. Přestože se nám potom nejde do kopce zrovna nejlíp to stálo za to.
Opravdu, po nějaké chvíli se před námi otevřou nádherné výhledy do údolí, po okolních kopcích a pasekách z rozesetými chalupami. To je přesně to, co jsme hledali, lehnout si jen tak do trávy koukat na oblohu a po uklidňujícím a vyváženém prostředí. Jenže to by naše procházka nesměla mít podle průvodce 29 km a s našimi různými zacházkami určitě přes 32 km. Pokračujeme proto záhy po červené dál. Občerstvujeme se v nějakém zařízení někde u Soláně. Opět uléháme do trávy a výhledy po krajině nám zpestřují i postavení panáci ze slámy. Kochali bychom se kochali, ale kus cesty před námi. Tuším, že vystoupáme i na jeden z mnoha vrcholů, který se zove Tanečnice (912m). Kolem nás občas se občas mihne horský-kolista. Těšíme se na další týden kdy budeme brázdit Novohradské hory také kolmo. Do místa našeho startu už docházíme notně vysušený a uchozený.
Po cestě domů stavíme u prvního koupaliště, které vidíme. Naštěstí nejedeme moc daleko, protože se nachází ve stejné obci. Krásně se osvěžíme, voda má příjemnou teplotu. Zároveň je to relax na rozlámané tělo. Samozřejmě se osvěžujeme i zevnitř.
Večer trávíme tradičně na lavičce před chatkou vařením. Pro pivo chodí Martina.
7. 8. 2003 - čtvrtek
Dnes jedeme zase spíš mezi lidi. Po ránu se přemísťujeme do Valmezu, tedy do Valašského Meziříčí. V tomto městě se také nacházejí dva zámky, a to zámek Kinských a zámek Žerotínů. Zámek Kinských se rozkládá hned vedle hlavní silnice. Je tvořen obdélníkovou patrovou budovou v klasicistním stylu s trojúhelníkovým štítem v průčelí, kde je znak Kinských. Zámek Žerotínů dostal po poslední úpravě barokní projev. Nádvoří je vyplněno arkádami. V místním cykloobchodě si Martina kupuje dres a kapsičku do rámu na příští týden. Z Valmezu jedeme k Hranické propasti, nejhlubší propasti ve střední Evropě. Hloubka se prý pohybuje mezi 170 až 700 metry. Nicméně potvrzeno je -289,5m. parkujeme u silnice vedle dřevěné budky. Abychom se dostali k propasti musíme jít přes nádraží. Na cestě zpět se zastavujeme v Lešné podívat se na tamní zámek. Je to jedna z dalších neplánovaných zastávek. Takové bývají zajímavé. Barokně přestavěný menší zámek byl vystavěn na místě středověké tvrze. Na cestě do Kopřivnice se stavíme ještě v Rožnově p. R. a vydáváme se hledat blízkou zříceninu hradu Rožnov (Hradisko) na kopci Hradisko. Celkem nám to zabere chvíli času, protože ne a ne se zorientovat. Nakonec nalézáme správnou cestu. Ke hradu se jde kolem nějakého ranče nebo minimálně stájí. To jsem poznal, protože se tam pasou koně přeci J! Tedy k vlastnímu hradu jdu jako obvykle sám. V Kopřivnici jdeme do místního tatrováckého musea. Poté jdeme ke koupališti, kde nechávám Martinu a sám jdu ještě na nedalekou zřícenu Šostýn (Šauenštejn). Po chvíli už jsem taky na koupališti. Trávíme zde nakonec celé dopoledne. Na večeři jedeme do nedalekých Kozlovic, na hlívu ústřičnou v česnekovém těstíčku s opékaným bramborem a kofolou. Výborná, je to sázka na jistotu, znám to tu.
Před návratem do kempu ještě jedeme nalézt dřevěnou kapli sv. Cyrila a Metoděje v Čeladné. V areálu je hned vedle kaple i stylově zakrytá studánka, které se přisuzují léčivé účinky.
8. 8. 2003 - pátek
Počasí je celou dobu pekelné, ale být zde a nejít na Lysou horu? To vskutku ne. Auto parkujeme v Malenovicích na parkovišti. Dáváme baťohy, které jsou snad plné jen a jen pití na záda vydáváme se po žluté značce k dnešnímu cíly.
Lysá hora (1323m) je nejvyšší horou Moravskoslezských Beskyd. V roce 1938 byla nejvyšší horou vzniknuvšího Protektorátu Čechy a Morava. Na žlutou se po chvíli napojuje zelená, na kterou odbočujeme a přes Bezručovu chatu stoupáme pomalu vzhůru. Povídá se, že Bezruč chodil na horu každý rok a to do docela vysokého věku. Zelenou střídá modrá, ale jinak se nic nemění. První oddych si dáváme až u Ivančeny, kde nás míjí nějaký šílenec na horkém kole. Samozřejmě ho nevede! Zde je mohyla vybudovaná z mnoha tisíc kamenů , které donesli kolemjdoucí lidé. Mohyla zde je na památku členů Junáka, kteří bojovali proti utlačitelům v druhé světové válce. Pařák je neskutečnej. Po nějaké době se před námi objeví sloupy vleků a začíná poslední stoupání na vrchol Lysé. Hora si zaslouží své jméno, neboť holost svahu a torza stromů pod vrcholem budí rozporuplné pocity. Na hoře není tolik lidí co na Radhošti, ale i tak čekáme v bufetu „Šantán“ frontu. Šantán je prý v prostorách bývalého chlíva. Dominantou vrcholu je vysílač a je tu i meteorologická stanice. O Lysé se vypravuje mnoho pověstí a lidových povídaček. Něco na tom možná bude neboť léta přitahuje ohromné množství lidí. Dokonce prý někteří místní podnikají výšlap každý den v roce. Rozhlédneme se po okolí a chvíli se natáhneme do stínu. Posléze se vydáváme po červené dolů jiným směrem. Z červený sejdeme za chvíli na zelenou a tu střídá žlutá, která už nás dovede k vozu. Sluníčko pere ve své maximální síle a z nás leje. Po cestě ještě kousek od Veličků potkáváme obsypané keříky ostružin, ale oproti minulým to je slabý odvar. Něco málo, tedy určitě pár hrstí to bylo, sníme a už pokračujeme k Veličkům na pivo. Na to se těšíme. Auto je na stejném místě a dokonce se nám podařilo zaparkovat tak, že je i relativně ve stínu tak není tak rozžhaveno. Krásný výlet i zážitek.
Večer vaříme před naší boudou a vybíráme náš poslední výlet. Není to jednoduché, poněvadž je zde mnoho zajímavého. Nakonec nás zlákají z televize trochu známá a povědomá jména a názvy v pohraničí, které ještě před deseti lety nebylo pohraničím. Ale to je bohužel pryč.
9. 8. 2003 - sobota
Poslední den. Poslední putování. Zároveň taky poslední osada v Česku, na hranicích se Slovenskem. Přes Velké Karlovice se vydáváme směrem na Velký Javorník (1071,5m). Sice stále mluvím o Beskydech, ale tady jsme v Javorníkách. No a Velký Javorník je nejvyšší horou Javorníků. Dostáváme se do osady Kasárna. Ta je již na Slovensku, ale většina osadníků je z Česka. Běžně bývá státní hranice na hřebeni, zde je na úbočí hory. Pozůstatek zajímavě utvořené státní hranice. Jednání ohledně vlastnictví pozemků snad dokonce trvají stále. Poslední den, poslední putování a počasí se zdá zatažené a každou chvíli čekáme déšť. Nějakým způsobem vystoupáme na horu, sejdeme zase dolu, jak jinak J. Zajdeme na něco tekutého a teplého a vracíme se zpět.
Celou dobu víme, že v nedalekých Kunčicích pod Ondřejníkem má být také dřevěný kostelík. Není obtížné jej najít. Kostel sv. Prokopa a Barbory byl převezen z podkarpatské Rusi odkud jej koupil bývalý ředitel vítkovických železáren. Dnes je naší pomyslnou tečkou za Beskydami.
Odpoledne zabalíme hlavní věci abychom se ráno nezdržovali. A poslední večer trávíme na lavičce vedle naší budky. Tak nějak ani netuším jak jsme se k této budce dostali. Asi nebylo jiné místo.
10. 8. 2003 - neděle
Bohužel musíme balit a odjet, protože nás pozítří čeká další přesun do jiné lokality. A to do Jižních Čech. Vydáváme se proto domů na západ. Děláme jen tři vlastivědné zastávky.
První je v Hranicích na Moravě. Tam se podíváme na dvoupatrový renesanční zámek, který je vystavěn na místě gotického hradu. V Lipníku nad Bečvou kde je dvoupatrový klasicistní zámek s dvěma křídli a na nedalekém hradě Helfštýn (Helfštejn). Ten má nejdelší hradební zdi na území ČR. A je rovněž znám tím, že se na něm pořádají setkání uměleckých kovářů.
Po prohlídce putujeme přes Brno, kde se naobědváme až k našim. Vyzvedneme si Emču a jedeme domů připravovat se na další odjezd.
Putování jsme podnikly Škodou Felicií. Dalo by se říci, že jsme tím započali novou éru našeho cestování, neboť i když jsme i předtím měli auto, tak jsme většinu výletů i dovolených podnikali vlakem a autobusem. Najeli jsme něco kolem 1200 km. Část fotodokumentace jsme dělali na digitální fotoaparát Canon Ixus 20 a část na klasický automat Yashica a následně jsem je skenoval.
Literatura použitá při plánování výletů a občas v textu:
Soukup & David, Průvodce po Čechách, Moravě a Slezsku – zelená edice
Beskydy - západ, svazek č. 18, vydáno 1998
Beskydy - východ, svazek č. 21, vydáno 1999
Valašsko - Vsetínské vrchy, svazek č. 30, vydáno 2001
Soukup & David, Průvodce po Čechách, Moravě a Slezsku – červená edice
Beskydy a Ostravsko, svazek č.3, vydáno 2001-2002
KČT, turistické mapy 1: 50 000
Ostravsko, č. 61-62, vydáno 2000
Javorníky západ, č. 95, vydáno 1998
Moravskoslezské Beskydy, č. 96, vydáno 2001
Slezské Beskydy a Jablunkovsko, č. 97, vydáno 2001
Kartografie Praha, turistické mapy 1: 100 000
Ostravsko, č.20, vydáno 1993
Moravský kras, č. 38, vydáno 1992
Hostýnské a Vizovické vrchy, č. 41, vydáno 1991
Beskydy, č. 42, vydáno 1995
server : www.hrady.cz
Komentáře
Přehled komentářů
Může to být jakákoli návnada: kupovaná, domácí, vícesložková atd. Pro lov dravých ryb Dynamite můžete používat na všechny umělé a přírodní nástrahy. Silikonové nástrahy, wobblery nebo návnady je možno ponořit do nádoby s atraktantem. Dále je možno používat Dynamite primo s živou návnadou. Rozpusťte obsah sáčku-ampule v jakékoliv vodě, ponořte návnadu na 1-2 sekundy a zavěste ji na háček. https://rybydynamit.com/ Je znám i jako vynálezce vystřelovacího krmítka. Profesí je konzultantem rybářských firem a pochází z Leicestershire. 1. Správný druh kukuřice. Ačkoli někteří rybáři preferují kukuřici s měkkými zrnky jako třeba vyhlášenou Bonduelle, já se držím tvrdších zrnek kukuřice kupříkladu od Dynamite baits.
Ryby Dynamit
(Marie-1990, 6. 7. 2018 12:10)