2005 Jizerské hory - Albrechtice
Před námi sice není další z prodloužených víkendů, ale nám se nechce sedět doma na zadku. Chvíli dumáme kam jet a rozhodujeme se, že Jizerské hory by mohli být dobrým výletním místem. Kromě nějaké nárazové návštěvy jsme s tímto krajem a horami neměli ještě tu čest.
Ubytování máme hned na první zavolání v Albrechticích. Je to na doporučení známých a tak ani jinde nehledáme. Hlavní inspirace na výlety čerpáme jako obvykle ze zelené řady průvodců.
28. 10. 2005 - pátek
Tradičně se nám z domova nedaří odjet v rozumném čase. Na silnicích v Praze a na dálnici na Mladou Boleslav to vypadá, že je stěhování národů. To nás taky mohlo napadnout! Tvoří se fronty a kolony se posunují jen pomalu. Většina aut je naložena i bicykly, neboť dle předpovědi má být pěkné babí léto.
Když dojedeme do Albrechtic, tak se nejdříve podíváme, kde že to spíme, ale ještě se neubytováváme a jedeme se podívat někam do okolí. Samozřejmě plánovitě. Parkujeme tedy a jdeme procházkou k Protržené přehradě. Cesta vede příjemnou krajinou podél Mariánských bud, kde již sílí počet turistů. Po nějakém čase přicházíme k Protržené přehradě. Je zde naučná stezka s popisem, co se tehdy událo a ta vede až k výpusti a k věži, ale jen stěží se dá poznat rozsah tohoto díla, neboť se na něm již podepsal zub času. Bohužel při tomto neštěstí zahynulo několik desítek lidí. Přehradu už nikdy neopravovali. Projdeme si okolí a zpátky u auta jsme celkem rychle. Na parkovišti se rozhodujeme podívat se ještě k nedaleké přehradě Josefův důl.
Tady teprve začínají být tušit ty ohromné davy, které jsme potkali na silnici. Davy pěších i cyklistů se valí proti nám. Skoro jako kdyby dole něco rozdávali zadarmo. Dole u přehrady hrají stromy snad všemi barvami podzimu.
Za dnešek Emča ušla víc než 5 km a to ještě netuší, co jí čeká zítra. Pokojík máme v podkroví s pěti postelemi. Emča chce spát na palandě, ale po půl hodině chce dolů a okupuje místo u dveří. Ještě, že na palandu nemusím já!
29. 10. 2005 – sobota
Ráno se balíme brzy, na snídani jsme první a hned po ní vyrážíme směrem k osadě Malá Jizera. Už cesta dává tušit, že to bude zajímavý. Kousek za Tanvaldem odbočujeme doleva. Tyto serpentiny si nedovedeme představit v zimě. Parkoviště se začíná plnit a my se vydáváme k osadě. Počasí je sice azurové, ale tady nahoře nehorázně fouká. Oblečení se zdá nedostatečné a rozhodujeme se nepodcenit to a vracíme se do penzionu pro další svršky. Nechceme to podcenit.
Když se vracíme, tak parkoviště je již z více než ze dvou třetin zaplněno. A okolí se to hemží kolisty i pěšáky a občas byl vidět i bruslař. Vydáváme se podruhé k osadě. Pochvíli se nám naskýtá úžasný pohled. Martina s Emmou mi utíkají a já stojím, čumím a fotím. Malebné, staré chalupy krásně rozesety po krajině, mezi nimi se vlní potok a do toho ty barvy podzimu. Dlouho si nepamatuji takový soulad barev i celkové kompozice.
Procházíme obcí nebo spíš osadou a plynule vcházíme na naučnou stezku okolo Safírového potoka. Prý se v něm opravdu polodrahokamy dali najít. Ema ťapká vpředu a udává tempo. Napojujeme se opět na červenou a po chvíli je další odbočka, tentokrát k rašeliništi. Po úzkém chodníčku se míjíme s protijdoucími zvědavci. Pokračujeme po značce. Jediné, co nám kazí požitek, jsou ty davy, tady teprve doopravdy propukly v plné své ošklivosti.
Po pár kilometrech docházíme na Směďavu. Tady je taková občerstvovna, která dnes praská ve švech. Vystojím nepěknou frontu na česnečku, pivo, čaj a hranolky. Holky zatím venku hlídají kdo, kdy uvolní nějaké místo k sezení. Od Smědavy pokračujeme nahoru na hřeben. Vlevo je Polsko vpravo domovina. U Pytláckých kamenů už Emča začíná protestovat v té chvíli již je jasné, že dnes ujdeme víc než 20 km. Tady se vydrápu na ty kameny a na zpáteční cestě si hnu s kotníkem. Jako na potvoru s tím bolavým, až mi slzy vyhrknou! Na Jelení vrch už nedojdeme, protože si dle mapy zkracujeme trasu takovou stezkou pro zvěř. Do osady se dostáváme, když se začíná stmívat. Prokřehlý a utrmácený zajdeme ještě na čaj na místní hospůdky. Na parkoviště, kde naše auto je jedno z posledních, se dostáváme až za tmy.
Na večeři přicházíme poslední. A jen tak tak ji dostáváme. Místo aby Emča lehla unavená z dnešního výkonu tak je na rozdíl od nás čilá. Stačíme se ještě zabalit tak abychom mohli vyjet ráno rozumně. Na zítra si ordinujeme výstup na druhou nejvyšší horu Jizerských hor, horu Jizeru (1122 m).
30. 10. 2005 - neděle
Ráno jedeme autem kolem vodní nádrže Souš. Parkujeme u Smědavy, kde to již známe ze včerejška a kde se parkoviště opět poměrně rychle plní. Dnes fouká o poznání více, ale mi jsme poučeni a připraveni. Pozvolné stoupání podél linie opevnění je korunováno vrcholem, na kterém je vyhlídka na velikém balvanu. Emča se na ní drápe bez bázně a hany a vůbec jí nevadí, že foukající vítr s ní cloumá. V závětří jakéhosi vyvráceného stromu se nasvačíme a naposledy se rozhlédneme po okolí. Máme docela štěstí a je vidět hodně daleko. Jen pro zajímavost je rozdíl mezi nejvyšší horou Smrkem a druhou horou Jizerou pouhé dva metry. Scházíme zpět k autu a opouštíme Jizerské hory. Sem určitě ještě zavítáme. Hlavně navštívit Smrk.
Jedeme hledat zříceninu hradu Návarov (Navařov). Jedinou, kterou jsme nenavštívili, když jsme byli před pěti lety v Českém ráji a objevovali místní památky. Do lesa jdu hledat sám, Martina s Emou zůstali v autě. Rozsáhlou zříceninu nacházím záhy. Byť slunce a světelné podmínky nejsou nic moc, dělám pár fotek a vracím se k autu.
Při hledání Návarova na mapě jsem zahlédl nedaleké Bozkovské jeskyně. Datum i čas nevěstí velkou naději, ale těch 10 km stojí za pokus. Zbylá osádka není moc nadšena, protože si myslela, že dojedeme domů v rozumný čas. Máme velké štěstí a stačíme poslední prohlídku před zavřením. Jsou to jediné přístupné jeskyně na severu Čech.
Po prohlídce jedeme na večeři do pizzerie k Marušce a startujeme k domovu. U Mladé Boleslavi se to začne štosovat a v zácpě tvrdneme více než hodinu. No jo každej se vrací domů, no a jak jinak než přes Prahu to zase nejde. Ještě jsem Emče slíbil včera za tu dlouhou túru jelena a ona se připomíná. Stavím na skok v Andělu na Smíchově a jdu pro toho jelena do hračkářství. Doma jsme až dlouho za tmy.
Literatura použitá při plánování výletů a občas v textu:
Soukup & David, Průvodce po Čechách, Moravě a Slezsku – červená edice
Jizerské hory, svazek č. 3, vydáno 1999
Český ráj - Turnovsko, svazek č. 2, vydáno 1999
KČT, turistické mapy 1: 50 000
Jizerské hory a Frýdlantsko, č. 20-21, vydáno 1997
Český ráj, č. 19, vydáno 1999
Kartografie Praha, turistické mapy 1: 100 000
Lužické a Jizerské hory, č. 10, vydáno 1993
Český ráj a Poděbradsko, č. 13, vydáno 1996
Server:
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář