Cestování, památky, gastro, sport, rodina

     Ostrov Formosa ležící v Čínském moři objevili portugalští mořeplavci někdy v 16.století. V současné době se všeobecně u nás používá jako název země Tchaj-wan. Rovněž je možné se setkat s termínem Republika Číny, anglicky R.O.C. Republic of China. Já jsem si ale oblíbil anglický název  Taiwan a ten budu v textu i používat. Významným způsobem ostrov zviditelnil Čankajšek, který se na něj uchýlil po prohrané občanské válce. Hlavním  městem je Taipei kde žije přes  2,5 mil. obyvatel, celý ostrov pak obývá skoro 23 mil. lidí.  

Úvod 

     Na Taiwanu je bezpočet restaurací, hospůdek a všelijakých občerstvoven včetně pouličních stánků a posezení různých velikostí. Rozličnost všech možných pokrmů, chutí a vůní je rovněž neuvěřitelná. Nicméně ať jíte kdekoliv, jídlo je zde obřad a lidé k tomu tak přistupují. Měl jsem možnost zemi navštívit třikrát. Předtím jsem měl možnost navštívit ještě Koreu, ale to je trochu jiný svět. Samozřejmě první návštěva byla pro Evropana naprosto…..no, řekněme šokující. A nemyslím, to pejorativně. Naopak to co si Evropané všeobecně myslí o lidech a zemích dálného východu je naprosto mylné. Oni jednoduše pracují a žijí „s“ nebo „pro“ jiné hodnoty než my. Je možné vidět věci a služby o kterých se nám nesní a zde jsou standardem. První návštěva Taiwanu byla pracovně hodně oficiální, tomu odpovídalo i naše stravování včetně míst i stylu stolování. Druhou jsme se  rozkoukávali a testovali co zde lze objevit, včetně různých stánků a občerstvoven v zapadlých uličkách. Až třetí jsme si již vychutnali naplno se všemi rozmanitostmi i chutěmi.

Den první

Večeře - Restaurace u Opice

   Sedíme u stolu a čekáme na obsluhu. Mezitím se rozhlížíme kolem sebe a zjišťujeme, že zde si jídlo hosté připravují sami. Takové grilování v restauraci u stolu. Ještě ani nesedíme a přikráčí k nám mladý-malý človíček. To, že si nerozumíme je vedlejší. Objednáváme různé druhy hovězího, vepřového  a jehněčího masa ve formě tenkých plátků nebo miniaturních špízů, zeleninu kterou jsme neznali a  houby které jsme nikdy neviděli. Objednávka u obsluhy probíhá stylem vyluzování citoslovcí zmíněných zvířat. Následně donese i jídelní lístek a máme možnost alespoň ukázat na obrázek. Pozdě ale přeci. Houby a zeleninu jsme objednali intuitivně, náhodným zapíchnutím prstu na rozmazané obrázky  jídelního lístku. Jiná obsluhující pohledná dívka nám zároveň přináší onen minigril. Jedno slovo ale čínsky umím.  „Pídžo“ to znamená pivo. Človíčkovi se pohnou koutky, zřejmě mám přízvuk rodilého mluvčího. Kvalitně vychlazený Taiwan beer je za okamžik na stole. Mimochodem velice chutný a podobný českému moku. Po krátké instruktáži grilujeme jako rodilí Taiwanci. Pro velký úspěch, gurmánské potěšení a velký hladopakujeme proces několikrát. Mimochodem pivo se zde pije tak, že přinesou jednu láhev a tři skleničky. S tím u nás nepochodil. Samozřejmě poté co položil první láhev na stůl šel okamžitě pro další dvě. Byli jsme totiž tři! Další kola už nosil láhve po třech.

Den druhý

Snídaně - Hotel v Taipei

     Po sebevědomém nakráčení do prostorů určených pro snídani nám padá brada. Stoly se prohýbali pod množstvím talířků a mističek s různými pokrmy. Jen stěží jsme identifikovali drobnou menšinu jako jsou sýr, šunka, vajíčko a pečivo. Zbytek jsme netušili co je a jak se jí. Nezbývalo se nicméně ujmout role pokusných králíků a různě zkoušet a vzájemně si buď doporučovat nebo nedoporučovat jednotlivá jídla. Trochu jsme měli obavy zda-li se nám za těch pár dní podaří okusit vše. Ani v nejlepším českém hotelu, v kterém jsme nocovali nebyla třetina z toho co zde.

Oběd - prostory u našeho dodavatele

     Není zde ve výrobních závodech rozšířené jezdit na obědy mimo prostory firmy. Naopak je obvyklé si nechat oběd přivézt na pracoviště. Chtíce zapadnout a nasát originální atmosféru jsme odmítli jet do restaurace a ztratit tím drahocenný čas. Objednali jsme si tedy to co ostatní. Jen jsme si každý specifikovali z nabízeného masa, ostatní jsme si stejně neuměli představit. Těšili jsme se na překvapení. V papírovém obalu nám převezli objednanou krmi. Zelenina, smažená ryba, vaječnice, maso a uzenina k tomu nějaká omáčka a následně dezert v podobě nějaké želatiny. Takový amaroun. Vzhled jiný než jsme zvyklí, ale chuť skvělá.

Večeře - Sushi bar

     Na tuto restauraci jsme si brousili zuby, je totiž přímo proti našemu hotelu. Chvilku čekáme a pak nás Taiwanské Japonky, nebo možná Japonské Taiwanky uvádí ke stolu. Vedle nás se jako had pohybuje pás na kterém jsou talířky s jednotlivými druhy Japonských lahůdek. Většinou syrových. Na talířku bývají od jednoho po tři kousky něčeho. No, není nad čím přemýšlet a postupně zkoušíme všechno. Mezitím vysledujeme, že jednotlivé stoly talířky staví na sebe. Že by soutěž? Nevyřčenou výzvu přijímáme. Když už máme asi půlmetrový komín, máme odzkoušeno ode všeho a můžeme se věnovat tomu co nás zaujalo. Vedle nás Japonští kuchaři ze strojovou přesností krájí jednotlivé druhy syrových ryb a neustále doplňují nekonečný pás. Končíme s komínem kolem metru, jednoznačně v tu dobu ze všech nejvyšším. Na chvilku jsme doufali ve slevu za výkon. Marně. Placení probíhá : paušál násobeno počtem talířků a prázdných plechovek od japonského pěnivého moku Asahi. Plechovky jsem zapomněl spočítat, sakra.

Den třetí

Snídaně - Hotel v Taipei

     Snídani netřeba rozebírat, neb jsme plynule pokračovali v zkoumání pokrmů a objevování nových chutí. Pestrá nabídka nám dovoluje každý den experimentovat.

Oběd - prostory u našeho dodavatele

     Opět odmítáme kamkoliv jet a po vzoru včerejška objednáváme donášku. Tentokrát v plastovém obalu.

Večeře - stánek na ulici

     Dnes usedáme ke stolku normálně na ulici. Kolem nás jezdí tisíce skútrů a stovky aut. Tentokrát si objednáváme individuálně. Za zvuků bučení, chrochtání a kdákání si každý ukážeme na to co se mu líbí. Chuť nechť je překvapením. A taky že jo, vše je sladké. Ať už to byl párek, něco jako řízek, něco jako ovar, masové kuličky i další pokrmy na špejli. Jako například grilovaná oliheň. Tu sladkou chuť musíme zapít místním Taiwan beer. Tentokrát v hnědé láhvi. Jak zjišťujeme tak název je vždy Taiwan beer, ale jednotlivé výrobce lze rozeznat podle tvaru a barvy láhve. Základní rozdělení je zelená láhev nebo hnědá láhev. 

Den čtvrtý

Večeře - hadí restaurace, nálevna, masáž a restaurace s korýši

      Procházíme se po nočním trhu, unaveni po náročném pracovním dni, oči lačně s pocitem hladu, který vysílá žaludek, hledají něco k jídlu. Většina stánků nabízí nám již známé vepřové nebo kuřecí sladké maso, v „lepším“ případě drůbeží pařátky. I s drápky. Chceme ale okusit něco typického, nám dosud neznámého, nějakou rybu, mořského korýše či hlavonožce. Zastavujeme před restaurací u tvořícího se hloučku a sledujeme mladíka který si pohrává s poměrně mohutným hadem. Chvilku nevíme oč jde. Neváháme, vcházíme, usedáme a na otázku  mladé usměvavé dívky „What will you eat“  odpovídám za souhlasného přikývnutí kolegů „snake and 3 beers“. Po chvíli jsou před každým z nás na talíři tři kousky z hada a tři kousky skla. Když zmíním, že na něm masa bylo míň než na křidýlku kuřete je jasné, že jsme hlad neukojili, ba naopak. Ani druhá a třetí trojice skla hlad nezahání. Ale zajímavá zkušenost. Procházíme trh z jedné strany na druhou. V ústech máme nějakou divnou chuť a tak hledáme nějakou místní nálevnu. Hledání zde dlouho netrvá. Vcházíme do nálevny a dáváme si láhev kaoliangu. To je místní likér vyráběný z rostliny „čirok“ rostlině se také říká velbloud rostlinného světa. Obsah alkoholu 58%. Dáváme 2 láhve o obsahu 0,35l asi během 10 minut. Jakmile vycházíme ven dostáváme těžký knokaut od místního podnebí. Žaludek jakoby se chtěl rovněž provětrat. 

      Na masáži nohou „foot massage“, mimochodem úžasná věc, ale pro mne bolestivá i lechtavá současně až mi tečou slzy. Zde si objednáváme během dvacetiminutové procedury  dvakrát „pídžo“ pro každého Hned vedle je restaurace. V akváriu jsme si vybrali to co známe jen z televize, ze zoo nebo vůbec. Garnáta,  kraba, mořského pavouka, mořského raka,  mořského brouka a langustu. Jednoznačně jsme šli po tom co neznáme a neuvědomili se, že vše má nějaký druh krunýře a pomyslné zahnání hladu si opět oddálíme. Na druhou stranu to čekání stálo za to. Zmožení jídlem i pitím dáváme kartičku s názvem hotelu taxikářovi a svěřujeme se mu v celé své kráse. Po několika zkušenostech již vím, že naprosto bez obav. Není to jako u nás.

Den pátý

Oběd – „běžná“ restaurace

     Jsme u jiného našeho dodavatele a zde neodmítáme jet do restaurace. Já už v ní byl a tak vím, že jsou tam samé pochoutky. V zadu v kuchyni si můžeme ukázat v několika akváriích co chceme připravit. Ostatní necháme na našem doprovodu. Přináší se oolong a Taiwan beer. Následují polévka a posléze se začínají nosit jednotlivé talíře. Krevety připravují před námi. Živé jsou v pánvi s alkoholem a jsou šedivé. Po chvíli zpracování nad vařičem jdou do známé oranžové. Po tom všem ještě následují dezert a ovoce. Typuji to na nějakých pět, šest chodů. A to není ještě maximum. Zažil jsem jich kolem dvaceti. Pravdou je, že mnohdy bývá na talířku jeden kousek od daného pokrmu.

     Po obědě jedeme zpět do areálu firmy, ale zdá se nám, že jedeme jinou cestou. Po chvíli stavíme a mi stále nevíme oč jde. Všude kolem nás jsou čajové plantáže. Ty plantáže kde se pěstuje výborný čaj pro výrobu Taiwanského oolongu. Ovšem top špičku mezi oolongy musíme hledat ve výšce notně přesahující 3000 metrů. Takový čaj stojí i k tisícikoruně za 100 gramů. Po cestě jedeme i okolo políček s rýží.

Večeře – rybí trh + restaurace polévek

       Ještě před večeří se jdeme projít na rybí trh. Stánky rybami je možné vidět i na starém kontinentě, ale zdejší trh je něco jiného. Počet stánků tipuji stejný jako bývá stánků v Plzni na náměstí o vánocích. Ryby různých tvarů i barev. A rovněž spousty částí mořských živočichů různě upravených.  Nepopsatelné, to se musí zažít.

       Po prohlídce trhu jedeme večeři. V restauraci je docela chladno, klimatizace jede asi naplno. Uprostřed stolu je velká hluboká pánev rozdělená na dvě poloviny. Jak se dozvídáme v jedné polovině bude vznikat normální polévka a v druhé pikantní. Číšnice na vozíku přiváží různé druhy na plátky nakrájeného masa, ohromné množství zeleniny a nějakých trav, několik druhů hub, dokonce ovoce, tofu, oříšky a nudle a už ani nevím co ještě. Vozík měl minimálně tři patra. Nudle zde ochutnáme vůbec poprvé, doteď jsme byli na rýži. Dle rady vkládáme v přesném pořadí jednotlivé ingredience a postupně je jakmile jsou hotové konzumujeme. Když jsme plni k prasknutí jsme tázání jestli budeme jíst ještě polívku co zbyla. Bohužel už to nejde, jsme plni. Jakkoliv jsme měli již možnost ochutnat mnohé ze zdejší kuchyně, toto je zatím nejsilnější zážitek. V průběhu celého obřadu jsme popíjeli opět výtečný oolong.. Způsobem přípravy se jedná o přechod mezi zeleným a černým čajem. Laicky řečeno oxidací prošel o trochu víc než zelený čaj. Rovněž zdejší Taiwan beer byl zelený. 

Den šestý

Oběd – běžná restaurace a stánek se zeleninou

     Obědváme ve stejné restauraci jako včera, polovina pokrmů zůstává a polovina je jiných. Samozřejmě zůstávají krevetky a syrový losos, tentokrát i s tuňákem. 

    

 Plody trhu

    Po obědě nás Ann bere ke stánku se zeleninou a ovocem. Upřímně řečeno z mnoha a mnoha roztodivných druhů ovoce a zeleniny poznáváme jen papáju a mango. Dalším ovocem, které je možné si osahat a některé i ochutnat jsou: 

Durian, někdy nazýván král ovoce. Jedná se o velký a těžký plod pokrytý tlustou hrbolatou slupkou. V Asii je považován za nejchutnější ovoce. Zároveň patří mezi největší plody. Váží několik kilogramů.

 

 

 

Chlebovník, neboli Jackfruit. Další zástupce obrovských plodů. Vážit může až 80 kg. Běžně ale kolem deseti kilogramů.  Měl jsem možnost jej pozvednout. Těžký!

 

 

Guava, plody jsou oválné cca. 10 centimetrů v průměru. Listy mají mít léčivé účinky. Ovoce se jí obyčejně celé.

 

 

 

Custard jablko, jinak sladké jablko nebo Budhova hlava, cherimoya nebo anon šupinatý. Semena mohou být ve větším množství jedovatá. Rozkrojené hezky voní a je sladký.

 

 

Vosk jablko, nebo Java jablko. Asi nejchutnější ovoce ze stánku. Chuť svěží podobná jablku a tvarem podobná hrušce. Vyhledávali jsme jej po zbytek pobytu.

 

    

Pitaya, taky dračí ovoce. Ten známe ze snídaně. Je to plod kaktusu. Po oloupání má bílou dužninu s mnoha černými semínky.

 

 

 

Papája, někdy se mu říká melounovník. Toto ovoce známe i z našich krámů, kde je hojně k dostání. Po oloupání se jí oranžová dužnina. Obsahuje mnoho vitamínů. Zde mi přišlo větší.

 

 

Líči, rovněž Čínské švestky nebo Čínské jablko. Ovoce je velikosti našich švestek. U nás je celkem dobře sehnatelné.  

 

 

 

Mango, ovoce zcela u nás dostupné. Jen možná velikost a barvy byly odlišné. Skoro si myslím, že zde bylo několik druhů.

 

 

 

Večeře „běžná“ restaurace 

     Blíží se čas našeho odletu a je plánována velká společná večeře. Po experimentech jsme zatoužili po klasické číně jakou známe třeba z našich restaurací. Objednáváme si tedy kuřecí, vepřové a hovězí, k tomu samozřejmě krevetky, mušle  a zeleninu, k příloze rýži i nudle. Ostatní je na našich laskavých hostitelích. Vše je uprostřed stolu na otočném karuselu a každý si nabírá dle chuti. Restaurace zde fungují jako několikapatrové domy. V každém patře jsou místnosti s oním otočným stolem, vždy pro určitý počet stolovníků. Od nejmenšího po obrovský třeba pro 20 lidí. Masa připravená na různé způsoby chutnají úplně jinak než u nás, rovněž nudle i rýže. Mušle chutnají lépe než vypadají. Ze sushi baru známe syrového tuňáka a lososa a objednáváme si porci. Sashmi, to je název tohoto pokrmu, který jsme si velice oblíbili. To, že ryby jsou syrové nám naprosto nebrání v konzumaci. Spolu s japonským pálivým křenem Wasabi a sojovou omáčkou tvoří gurmánský zážitek. Talíře s krevety a sashmi jsou prázdné po jedné otáčce. 

    

 

Závěr

     Každý z nás si doma objednal nějakou lahůdku na spravení chuti. Na první pohled na Taiwanu jídla vypadají lákavě a fascinujíce. Také jsou, ale jednou-dvakrát, ne déle. Vše je sladké, vyhledávali jsme proto vše pikantní a ke všemu jedli wasabi a sojovku. A zejména jsme jedli ryby. Měli jsme možnost ochutnat i cukrovou třtinu. Tu prodávají kolem silnic. Prodavač má několikametrové stonky třtiny a mačetou je naseká na dvaceticentimetrové kousky a ty i oloupe. Výsledkem je klacek velikosti kukuřice. Rovněž je možné na venkově vidět mnoho malých políček s rýží. Využito je každého kousku země. Nicméně na okamžik příjezdu jsem si objednal klobásu s hořčicí, jitrnici a čerstvý chléb a dále řízek s bramborovou kaší. A hlavně sůl.