2011 Lingvistou dálno-východu - poprvé
Jazyk, co je to vlastně jazyk. Kromě mrštného orgánu v ústech, je to i dorozumívací prostředek lidstva. Používáme jej každodenně jako svoji naprostou přirozenost. Bez ohledu kolika jazyky mluvíme je to fenomén. Říká se: "Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem". Jazyk a jeho bratr písmo jsou naším hlavním dorozumívacím nástrojem již drahná staletí. Činíme tak za pomoci zhruba 7000 jazyků, rozdělených do jazykových rodin. Těch se na světě vyskytuje kolem 140. Písma se vyskytují ve třech kategoriích. Jsou jimi logografické, sylabické a alfabetické písmo. Tak praví moudrý internet!
První kategorii bychom mohli klidně nazvat rozsypaným čajem. Čínština, japonština i korejština. Čínština tvoří základ i oběma dalším jazykům, jinak ale používají svoji abecedu. No, vlastně abecedu upravenou z čínštiny. Nám Čechům, by se možná chtělo dodat i vietnamštinu, ale ta je psána latinkou, byť před jejím zavedením v 19. století byla velká část znaků převzata z čínštiny.
Úvod
Dálný východ, při těchto slovech mnohé napadá: Východní Asie, mongoloidní rasa, hanlivé označení žlutí, písmo ala rozsypaný čaj, exotika, svět bojových umění na filmovém plátně, rýže. Dalo by se pokračovat vším, co v nás tato část světa evokuje. Tato oblast, je ale nesmírně zajímavá. Přes zmíněný žánr filmů, cestopisnou i naučnou literaturu jsem v zaměstnání měl a stále mám možnost potkávat zástupce některých východoasijských zemí již téměř 15 roků. Vše bylo korunováno návštěvou dvou ze čtyř hlavních zemí mého zájmu. Měl jsem tu možnost navštívit Jižní Koreu a Taiwan, země, ze kterých pochází firmy, s kterými spolupracujeme. Třetí zemí, s kterou obchodujeme, je Japonsko, tam jsem zatím bohužel příležitost podívat se neměl. No a onou poslední zemí je Čína. S tou sice nespolupracujeme, ale to neznamená, že bych se tam nechtěl podívat. Její historie, přírodní i kulturní bohatství je natolik významné, že patří do oné velké čtyřky. Čína, Japonsko, Korea, Taiwan. Samozřejmě se nedá opomenout Hongkong s tím rovněž neobchodujeme, jeho letiště jsem sice navštívil, ale ven jsme se nedostali. Nicméně Hongkong je již patnáct let součástí Číny. Posledním místem zájmu by bylo Macao, které není od Hongkongu vzdáleno
Japonsko
Země vycházejícího slunce (Nipponkoku, 日本国) je ostrovní stát, nacházející se daleko na východě Asie a rozprostírající se na čtyřech hlavních ostrovech Honšú. Kjúšú, Hokkaidó a Šikoku a několika dalších menších, z nichž je asi nejznámější Okinawa. Samozřejmě hlavně kvůli karate a příběhům z druhé světové války. Japonsko je ještě stále konstituční monarchií, v jejímž čele stojí císař. Ten současný se jmenuje Akihito. Člení se na 47 prefektur a hlavním městem je Tokio. Celkově má země asi 127 mil obyvatel čímž se řadí do první desítky nejlidnatějších zemí světa. Měnou Japonska je „jen“ neboli zkráceně "JPY" a jeho ekonomika je považována za jednu z nejvyspělejších na světě. Tuto vyspělost reprezentuje především oblíbenost a kvalita ostrovní elektroniky a aut. Kromě Japonců a přistěhovalců všech možných národností žije na ostrově Hokkaidó i nepočetná skupina potomků původních obyvatel „Ainu“.
Když se řekne Japonsko, každého z nás asi napadne něco jiného. Milovníka bojových umění napadne slovo samuraj, nindža, katana, kimono nebo šuriken. Kdo má rád japonskou kuchyni jistě si vzpomene na suši, saké nebo fugu. Z ostatních, až notoricky známých termínů uvedu bonsaj, origami, ikebana, gejša. Co se bojových umění týče tak je Japonsko jejich synonymem a nejznámějším představitelem. Karate, judo, sumó, aikido, ninjutsu, kendó a další. Japonský průmysl mohou representovat společnosti nebo značky jako Sony, Sharp, Toshiba, Casio, Nikkon, Canon, Minolta jako zástupci elektrotechnické vyspělosti. Dále třeba výrobci vozů Mazda, Subaru, Toyota, Mitsubishi nebo motocyklů Suzuki, Honda, Kawasaki a Yamaha nebo cyklistických komponentů Shimano. Dalo by se pokračovat dalšími firmami. Při vyslovení všech těchto jmen či slov se každému jistojistě vybaví Japonsko. Bohužel se nám vybaví i slova jako tsunami a zemětřesení, která symbolizují přírodní živly nebo harakiri (správně se obřadné sebevraždě říká seppuka) a kamikadze jako japonskému smyslu pro čest a odvahu. Nepočítáme-li císaře, tak nejznámějšími Japonci budou určitě představitelé některého sportovního odvětví nebo možná režisér Akiro Kurosawa.
Japonské písmo je nesmírně složité a komplikované. Celkem využívá čtyři abecedy. Jsou jimi Hiragana, Katakana, Kanji a Romaji. Hiragana před staletími vznikla z čínských znaků a používá se především pro slova, pro která není možné použít Kanji. Katakana se používá převážně pro slova cizího původu nebo pro názvy zvířat a rostlin. Kanji to jsou v podstatě převzaté čínské znaky, přičemž jejich čtení i význam však může být odlišný. Celkem existuje přes šest tisíc znaků. Romaji se používá k přepisu japonské abecedy do latinky. Národ Ainu má svůj vlastní jazyk nazývaný ainština.
Korejská republika
Republika velkého národa Han (Tehan Minguk, 대한민국) je stát, který se nachází rovněž ve východní Asii. Rozkládá se na Korejském poloostrově, přesněji na jeho jižním konci. Jižní Korea je na rozdíl od Japonska prezidentskou republikou. Člení se na 1 speciální město Soul, které je zároveň i hlavním městem, 6 metropolitních měst a 9 provincií. Obyvatel na jižní polovině poloostrova žije přibližně 48 mil. Měnou je „won“, jeho zkratka je "KRW". Ekonomika se zvedla zejména v 90. letech minulého století, kdy se zařadila do první skupiny tzv. Asijských tygrů. Korejskou vyspělost representují rovněž elektronika i automobily.
Korea bývala vždy královstvím, které se posléze na sklonku 19. století stalo císařstvím. V podstatě do konce 2. světové války bylo pod nadvládou a útiskem sousedního Japonska. Po japonské kapitulaci v roce 1945 se Rudá armáda přes Mandžusko přibližovala ke Korejskému poloostrovu. Protože Američané viděli, že nemají šanci se do Koreje dostat včas, navrhli zemi rozdělit na úrovni 38. rovnoběžky. Sověti na to přistoupili a Američané tak měli čas se na poloostrov přemístit. Jih i sever si žil svým životem a k moci se tak dostal na severu Kim Ir-sen a na jihu Li Sin-man. OSN měla dohlížet na nezávislost voleb, ale sever zpochybnil nezávislost organizace a tak v srpnu 1948 vznikla Korejská republika a v září KLDR. V červnu 1950 se sever vydal přes určenou rovnoběžku s cílem sjednotit Koreu. Do jižní Koreje byly vyslány mezinárodní oddíly na obranu nezávislosti. Válka trvala tři roky a země jsou rozděleny nepropustnou hranicí do dnes.
Většinu východních asijských zemí charakterizuje nějaké bojové umění. Nejinak je tomu i v jižní Koreji. Nejznámějším uměním je tak taekwon-do, ačkoliv není nikterak staré. Dalším známým bojovým uměním je hwarangdo a taekkyon, které je považováno za předchůdce či vzor taekwon-da a je považováno za národní kulturní památku. Rovněž Koreu symbolizují a reprezentují značky či výrobky známé po celém světě. Firmy jako LG, Samsung jsou známými výrobci elektrotechnických produktů a automobilky Kia, Hyundai, Daewoo (dnes patří americkému Chrysleru) rovněž netřeba představovat.
Korejštinou se hovoří na obou znesvářených územích. Než vzniklo vlastní korejské písmo Hangul, tak se rovněž v písemné formě používaly čínské znaky. Korejské písmo není nikterak staré, sotva 5 století.
Čínská republika
Tchaj-wan, Formosa, Taiwan (Zhonghuá Mínguó, 中華民國)je nejstarší republikou východní Asie. Založena byla již v roce 1912. Oficiálně se země jmenuje Čínská republika, ale všeobecně se používá pojmenování Taiwan. Republika se rozprostírá na ostrově Taiwan, dříve Formosa. Kromě hlavního ostrova k ní patří několik menších, např. Peskadorské ostrovy nebo Ma-cu. Taiwanců zde, na prostoru o polovinu menším nežli je Česko, žije kolem 23 mil . Dělí se na 2 provincie a dvě centrálně řízená města. Hlavním městem je Taipei. Jedná se jeden z nejhornatějších ostrovů světa, přesněji řečeno o čtvrtý nejvyšší ostrov. Hory dosahují téměř 4000 metrů . Oficiální měnou je nový "taiwanský dolar", zkrátkou je (NT$).
Zajímavostí je, že na sklonku 19. století byl vyhlášen Tchajwanský demokratický stát, který byl druhou nejstarší republikou Asie. Stalo se tak po prohrané válce mezi Čínou a Japonskem a místní tímto krokem učinili pokus jak se vyhnout japonskému záboru. Stát měl jen několikaměsíční trvání. V Číně se v 1. polovině minulého století téměř neustále občansky válčilo. Ne jinak tomu bylo i po roce 1945. Tehdejší předseda Kuomintangu (politická strana) a velitel národní revoluční armády Čankajšek proto i se zbytky armády uprchl před Mao Ce-tungem, což byl předseda KSČ, na Taiwan. Od té doby si Čínská republika žije svým životem, i když je mezi oběma Čínami velké napětí, neboť ta pevninská tu ostrovní považuje za svoji součást. Nicméně oficiálně dosud Čínskou republiku uznalo pouze 23 států. Za Evropu pouze Vatikán. To mě trochu překvapilo.
Tak jako v předchozích případech i Čína, potažmo Taiwan má nepřeberné množství bojových umění. Asi nejznámějším bojovým uměním je kung-fu. Je to mýlka, kterou pomohl vytvořit filmový průmysl tak před 20-ti lety. Kung-fu je spíš obecný název pro čínská bojová umění, nebo cvičení než svébytný styl. Nejznámějším stylem pak asi bude wu shu, wing chun, čínský box a třeba i tai-chi. V první vlně tzv. Asijských tygrů je i Taiwan. Chvíli přemýšlím a kromě značek HTC, Benq, Umax a Acer mě další, která jsou v širším povědomí, nenapadají. Na Taiwanu je ale průmysl velmi rozšířený, zejména strojírenství, a to jak těžké, tak i lehké. Díky němu jsem měl možnost ostrovní republiku navštívit. Co nás ale může při vyslovení slova Taiwan napadnout je oolong, což je druh polozeleného čaje. Mimochodem velice chutného.
Taiwanština není, jak by se mohlo zdát hlavním jazykem Taiwanu. Tím je standardní čínština. Nicméně taiwanština se rovněž používá byť jen ve střední a jižní části ostrova. Jazyk ovšem nemá svoji písemnou formu. Čínštinu jako svůj mateřský jazyk používá nejvíce lidí na zemi. Má se za to, že se nejedná o jeden jazyk, ale až o 8 menších skupin lišících se od sebe dialektem. Hlavními dialekty tak jsou pekingská čínština, wu (šanghajština), kantonština, tchajwanština, Xiang, Hakka, Gan, Minbei. V psané podobě se podobně jako v Hongkongu používají tradiční znaky.
Server:
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář