Na Taiwanu můžeme koupit a ochutnat mnohou exotickou krmi. Mimo jiné nepřeberně zajímavých druhů ovoce i zeleniny. Plody hrají pestrými barvami, vyznačují se roztodivnými tvary i naprosto šokujícími velikostmi, úžasně voní a skvěle chutná. Podnebí je zde mírné, půda úrodná, a tudíž je zde možno některé plody koupit po celý rok. Samozřejmě jsou zde i plody čistě sezónní. Některé ovoce je nám dobře známé, některé naopak v našich obchodech nalezneme jen stěží. Ovoce i zelenina tvoří nedílnou součást taiwanské kuchyně a neobejde se bez ní téměř žádný oběd či večeře. Možná i snídaně. Vlastně se nebojím říci, že nejen taiwanské, ale obecně dálně-východní kuchyně. Ovoce se tradičně podává jako poslední chod, zažili jsme jej při čajových obřadech, zelenina je použita doslova v každém jídle.
...慢慢吃!(mànmàn chī!)
V pořadí osmá návštěva „nádherného ostrova“ nezačala příliš šťastně, neboť jsme k přepážce, kde jsme si měli vyzvednout palubní lístek a zbavit se našich zavazadel, dorazili 59 minut před odletem letadla. Přišli jsme tedy přesně o jednu minutu pozdě. O jednu minutu pozdě podle pravidel společnosti Emirates. Ačkoliv byl přítomný veškerý personál, tak nás odmítli odbavit. Přestože jsme vyjeli včas, museli jsme na dálnici objíždět nehodu a v Levíně přečkat kyvadlovou dopravu na rozkopané silnici, ale je to samozřejmě naše chyba. Nicméně nekompromisnost a neochota českého mladíka ve službách Emirates nás překvapila. V čase, který jsme věnovali debatování jsme mohli být v klidu odbaveni. Nezbývalo nežli zakoupit letenky nové. Místo letu Praha – Dubaj – Taipei, jsme letěli Praha – Amsterodam – Taipei. Bohužel v Amsterdamu jsme zažili opět potíže, ale to není tématem.
Z dvanácti měsíců kalendářního roku jsem měl štěstí na Taiwanu pobýt v únoru, březnu, dubnu, červnu, září a v prosinci. Protože červenec a srpen jsou zde tajfuny a není bezpečné létat, zbývají už jen leden, květen, říjen a listopad. Říká se, že podzim je zde nejkrásnější. V paměti mi ale utkvěl především červen, kdy zde bylo nesnesitelné horko a vlhko, hotová prádelna a prosinec, kdy jsme měli 26°C a při návratu bylo v Praze -15°C.
Ovocné a zelné trhy bývají buď samostatné, nebo jsou součástí trhů, kde je možné koupit vše od hraček, přes oblečení až po maso. Samostatnou kapitolou mohou být oblíbené noční trhy. V Taipei se k tomu nejznámějšímu přidává přídomek turistický. Ovoce si můžeme prohlédnout, osahat i ochutnat. Vše je úhledné vyrovnané v přepravkách a nikdy jsem neviděl nahnilé kusy, které by vám někdo chtěl podstrčit, tak jako u nás. Spoustu plodů jsme zde viděli poprvé v životě a ani jsme nevěděli jak je konzumovat. Někdy jsme tak způsobili pobavení místním trhovcům.
Za ta léta jsme měli možnost navštívit mnoho trhů. Jak ty nejznámější, jako jsou Hwahsi tourist night market, Ningxia night market, Longshan market nebo Shiling night market v Taipei a Feng Chia night market v Taichungu, tak méně známé trhy v Jungli, Hsinchu, Tainanu, Nanjiangu nebo trh Luodong night market v Yilanu. I mnoho dalších menších jejichž jména netuším. Kromě prvně zmíněného si ostatní zachovávají typický místní charakter. Taipeiský trh Hwashi se podobá obdobným trhům v Honkongu, jako jsou Ladies night market nebo Temple street night market. Všechny doposud krkolomně vypsané trhy se nacházejí na územní tzv. dálného východu. Trhy tzv. blízkého východu jsou naproti tomu odlišné, jak zbožím, tak i způsobem obchodování. Porovnat mohu jen turistické Souk al Bahar, Spice Souk a Gold Souk v Dubaji, ale nemyslím, že by tomu bylo jinde jinak.
Ale zpět k vlastnímu ovoci a zelenině. Zkusím vedle autentických fotografií přidat komentář, a to jak vlastní tak i doplněný z internetu.