2016 Kterak český žaludek v Číně i na Taiwanu hodoval - díl 2.
Na Taiwanu zase žijí zástupci 14 původních národů.
Čínská republika (Republic of China – ROC)
Počet obyvatel : 23.500.000
Měna : nový taiwanský dolar (NTD)
Rozloha : 35.980 m2
Hustota zalidnění : 636 ob/km2
Úvod
Na Taiwan již po deváté a do Číny poprvé. Tak už jen to Japonsko!
Čínská republika
Sobota
Dosedáme na Taiwanu na letišti v Taoyuanu, což je asi 30 km od vlastní Taipeie. Myslím, že při první návštěvě ještě neslo jméno po Čankajškovi. Protože se do Taichungu budeme přesouvat opět vlakem, respektive THSR (Taiwan High Speed Rail), tak jdeme na nádraží. Trať převážně ve vzduchu vede z Taipeje do Kaohsiungu. My si kupujeme jízdenku a čekáme příjezdu soupravy. Rychlodráha byla dostavěna v roce 2007 a poprvé jsem s ní jel rok na to. Ani nevíte, že fičíte třístovkou.
V Taichungu přestupujeme do taxíku a jedeme do hotelu Evergreen. Tady už jsem taky nocoval. Po zkulturnění se jdeme na večeři na polívku ShabuShabu. Jiný styl nežli v Šanghaji. Má to svůj technologický postup, to aby se jednotlivé ingredience (maso, zelenina, houby) připravily, jak mají. Ve vývaru je směsice různých oříšků a zeleniny. V jedné polovině hrnce je pikantní vývar a v druhé normální. Jsme na to 4, tak tam rveme houby malé i velké, trávy světle i tmavě zelené a masa od zvěře bučící, bečící i chrochtající. Místní si často, poté co snědí vše co do toho narvali, nechají vývar zabalit a odnáší s sebou.
Mám prý se blýsknout. Tak jedeme taxíkem do „plechovky“. To je prostá občerstvovna nedaleko nočního trhu Fengjia. Chodím sem vždy, když jsem v Taichungu. Majitelka je drobná usměvavá paní. Většinou sem jdeme na pivko, ale vaří tu taky. Na stůl se dá plynový vařič a hrnec a je to takový druh Hot potu. Pro pivo si chodíme sami do lednice a po půlnoci platíme a jedeme spát. Zítra máme těžký den.
Neděle
Ráno nás ve stanovený čas vyzvedávají a jedeme do „Basianshan National Forest Recreation Area“ což je park protkaný stezkami v bambusovém i jiném to lese. Po obědě v nedalekém kempu jedeme do „Guguan hot spring E-Daw“. To je místo snů. Lázně. Několik bazénků s teplou vodou, sauny, kamenná vyhřívaná lůžka a jiné vychytávky pro regeneraci těla. Samozřejmě i masáž. Co více si v neděli po týdenním pobytu v Číně přát.
Večeři si dáváme ve stylu teppanyaki venku na ulici. Toto je také oblíbená záležitost. Koncept pochází z Japonska. Jedná se v podstatě o velký nerezový pult, který se ohřeje plynem a slouží jako jedna velká plotna, kde vedle sebe je několik kuchařů. Na něm se připravují pokrmy. Opět maso, zelenina mořští tvorové, vajíčka, atd. Hosté sedí hned naproti jako u baru a pokrm je jim servírován na tenké hliníkové folii (alobal nastříhaný na formát A4). K tomu si ve speciální nádobě do mističky naberete rýží. Samozřejmostí je „Gold medal“.
Jedeme se podívat na noční trh, trochu jej pochodit a nasát vůně i smrady. Chceme jít do „plechovky“, ale dnes je zavřeno.
Pondělí
Dnes je to o práci. Dodavatel má den otevřených dveří a otevírá novou halu. Procházíme výrobní i kancelářské prostory a končíme ve velkém sále, kde budou presentace. Při prezentaci sedíme všichni v lavicích jako ve škole. Všechny prostory jsou moderní a čisté. Celodenní akce končí slavnostní večeří v tradičním, ale přeci jen trochu luxusnějším stylu. Jsou zde zástupci snad z celého světa.
Na večer jsem domluven s Mikem a jedu s ním na čajový obřad k Lin. Vše je ve spěchu, to je nepříjemné. Užívám si chvíli v čajovém obchůdku, nějaký čaj kupuji a jedu zpět.
Úterý
I tento den trávíme u dodavatelů. Samozřejmě u jiných. Je to hodně rychlé, až možná nezdvořilé. Poté přejíždíme do Taipeie.
Kufry odložíme a jedeme metrem do kláštera Longshan. Asi nejznámější chrám s budhistickými prvky i tradičními čínskými bůžky. Tady je vždy plno. Pak jdeme na trh Hwahsi. Ten je přes ulici. „Prosté tůtky“ jsou tu stále a vyhlíží kořist. Já si kupuji pár malých balení Pueru. Moc nás to nebaví, tak si jdeme koupit plechovku do 7eleven.
Středa
Večer letíme domů. Jdeme se tedy přes den někam projít. Jedeme se podívat na stojedničku. Asi nejhezčí výškovou budovu. Do roku 2010 byla, se svými 509 m, nejvyšší budou světa. Ještě jsem ji jako nejvyšší budovu stihl. Další povinnou zastávkou je památník prezidenta Čankajška, který v roce 1949 na ostrov prchl před Mao Ce-Tungem. Park i památník se nikdy neomrzí. Bílá budova s modrou střechou, v které je památník i nadživotní socha, dominuje rozlehlému areálu. Všude jsou záhony s květinami. Na druhé straně je Národní koncertní síň i Národní divadlo. Obdobný památník má i Dr. Sun Yat-sen, ale tam nejdeme. Jedeme metrem do místní ZOO.
Nedaleko ZOO obědváme podobnou polévku jako v Šanghaji. Hustý hovězí vývar s tlustými nudlemi. ZOO je jistě zajímavá, zejména pokud budeme srovnávat s našimi. Největší zajímavostí je určitě Panda. Tu u nás nemáme.
Stejným metrem se vracíme do hotelu, kde děláme sprchu a jedeme na letiště. Odtud opět přes Dubai do Prahy.