2017 Barokní pevnosti - Vyšehrad (Praha)
Baroko se po Evropě rozšířilo z Itálie na začátku 16. století. Vyznačovalo se mohutnými opulentními stavbami, bohatou zdobností a výraznými plastickými prvky. Mimo nesčetného počtu kostelů kaplí a klášterů jako staveb církevních, vznikali světské stavby jako jsou zámky a paláce. Krom všech těchto, nám všeobecně známých a jednoduše identifikovatelných staveb vznikaly v baroku i vojenské pevnosti.
Vystupujeme na stanici metra Vyšehrad a s cedulemi Vyšehrad jdeme na Vyšehrad. Na Vyšehrad vstupujeme Táborskou bránou. Dřív se stanice metra jmenovala Gottwaldova.
První známky opevnění na Vyšehradě se datují do 10. století, kdy zde vzniklo hradiště. V 11. století se sem na čas přestěhoval český král Vratislav II. Poté se jeho význam na pár století vytratil, aby se vrátil s příchodem Karla IV., který jej nechal přestavět na pevnost. Ta byla vypleněna za husitských válek. No, a to už následuje v pol. 17 století přestavba v barokní pevnost.
Prahu podle plánů měli chránit pevnosti dvě, jedna na Vyšehradě, kteroužto se podařilo podle plánů dokončit a druhá na Strahově, jenž se stavět nezačala. Pevnost se stavěla ve tvaru nepravidelného pětiúhelníku osazeného 5 bastiony pojmenovanými po známých světcích (sv. Bernard, sv. Pavel/sv. Roch, sv. Petr/sv. Anežka, sv. Ludmila, sv. Leopold a sv. Václav). Sice píšu 5 bastionů a jmen je v závorce 6, to protože se počítalo s šestým, atypickým bastionem. Vnější hradby byly vystavěny z cihel a byly následně napojeny na hradby opevnění Nového Města. Výška hradeb dosahovala 13 m, šířka místy až 5 m a bylo celé protkáno důmyslným systémem spojovacích chodeb, z kterých se dalo nepřátelské vojsko odposlouchávat a částečně na něj i útočit. Přes veškerou svoji důmyslnost se nakonec z pevnosti nebojovalo. Dosti vyčtené teorie.
Na Vyšehrad vstupujeme Táborskou bránou a v info-centru, vedle zbytků brány Špička, kupujeme pohledy a plánek. Další bránou, kterou je potřeba projít je Leopoldova. Místy už je patrné cihlové opevnění, nás ale zajímá nedaleká rotunda sv. Martina. Letos je to již třetí pražská rotunda, tato je však nejstarší, protože pochází z 11. století. Vedle rotundy je kaple p. Marie Šancovské i Boží muka. Zajímavostí jsou ale zbytky kostela Stětí sv. Jana Křtitele, ty jsme bohužel neviděli. Dále se podél Nového děkanství, které sídlí ve výrazné novogotické stavbě dostáváme do Vyšehradských sadů, jejichž dominantou jsou čtyři sochy od mistra Myslbeka. Křižně parkem a podél vysázené Svatováclavská vinice stoupáme na vyhlídku, z které se otevírají pohledy na Vltavu, nedaleké Podolí i na zříceninu Libušiných lázní.
Nezadržitelně se blížíme k dominantě tohoto místa, novogotickému kostelu sv. Petra a Pavla. Zakupujeme vstupenku a vcházíme do svatostánku. Nádherný zdobený trojlodní kostel, vedle kterého se nachází hřbitov Slavín, na kterém jsou pochováni velikáni naší země. Hřbitov si projdeme a podél jeho zdi pokrčujeme ke Starému a Novému proboštství a dál do kasemat. Úzkou chodbou s lampami instalovanými mistrem Křižíkem. Vstupujeme do sálu Gorlice, kde jsou uchovány některé originály soch z Karlova mostu. Jinak měl sloužit jako shromaždiště vojáků. Prohlídku stíháme jen tak tak, vpouští nás do již probíhajícího puštěného filmu o Vyšehradě. Z objektu pevnosti vycházíme Cihelnou bránou a scházíme k Vltavě.
Naproti Podskalské celnici nastupujeme do šaliny. Vystupujeme u Emauzského kláštera vyfotit si kostel kostel Nanebevzetí Panny Marie, vedle kterého stojí druhá stavba bývalého Podskalí kostelík sv. Kosmy a Damiána. Naskakujeme do další šaliny a jedeme na parkoviště a domů z toho blázince.
Literatura použitá při plánování výletů a občas v textu:
Server:
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář