2022 Barokní pevnosti - Mariánské hradby (Praha)
Sloučením historických měst Pražských (Hradčany, Nové Město, Staré Město a Malá Strana) vzniklo roku 1784 Královské hlavní město Praha. Praha se přirozeně dále rozšiřovala a v čase se připojily Josefov, Vyšehrad, Holešovice, Bubny a Libeň. S rozšiřováním se počítalo i do budoucna a také se realizovalo, což vyústilo ve vznik Velké Prahy v roce 1922.
Společně s rozšiřováním bylo nutné řešit i opevnění proti hrozícímu napadení. Opevnění jako takové již existovalo dávno a řešilo si jej každé hradiště nebo město samo. V nějaký souvislý systém se začalo měnit již před vznikem Královského města. Mezi průkopníky se zařadilo Nové město sousedící se Starým městem.
Opevnění Nového města navazovalo na opevnění Vyšehradu. Opevnění se skládalo ze tří celků. Opevnění Hradčan + Malé Strany, Nového Města a Vyšehradu. Jednalo se o systém bastionů propojených kurtinami, což jsou v podstatě spojovací hradby.
Je to už 5 let co jsme procházeli opevněním Vyšehradu. Z jeho hradeb jsme se dívali na opevnění Nového Města. Letos jsme se odhodlali jít se podívat na Pražský hrad včetně jeho prohlídky. Po prohlídce jsme zamířili přes všechny možné paláce k Písecké bráně. Ta leží nedaleko letohrádku královny Anny a je jedinou dochovanou bránou místního opevnění, tzv. Mariánských hradeb. Brána stojí mezi dvěma bastiony. Prostor bastionů je zastavěn obytnými domy, ale je patrný jejich tvar, neboť šípovité ozdění je zachováno. Tedy aspoň u bastionu č. XVII, pojmenovaném po sv. Ludmile, který jsem si obešel. Ten nalevo je pojmenován po sv. Jiří a má číslo XVI a napravo po sv. Tomášovi s číslem XVIII. Na ty dojde někdy jindy. Zmíněné opevnění se začalo realizovat v polovině 17. století a bylo fakticky dokončeno před prvním sjednocením Pražských měst. Na této straně města rozděleného řekou je zachováno docela značná část hradeb i dalších obraných prvků. Zmínil jsem, že hradební pás byl zastavěn. Na každém ze zmíněných bývalých bastionů je možné najít nějakou zajímavou stavbu, v těchto případech jsou to vily. Na bastionu sv. Ludmily je to Bílkova vila, která je postavena na okraji a kterou si nechal vybudovat výtvarník Bílek. Vypadá lehce zanedbaně, ale svým sloupovým a tvarem do oblouku jistě zajímavě, rovněž svým zasazením do místa, kde do sebe ústí dvě ulice. Na sv. Tomášovi je Stockarova vila a na sv. Jiří klasicistní vila stavitele R.J. Kořána. Zdaleka nejznámější vilou postavenou na místě bývalého bastionu je vila Karla Kramáře, prvního Československého předsedy vlády. Ta je postaven na bastionu č. XIX pojmenovaném po sv. Máří Magdaléně. Pod tímto bastionem je vládní kryt označovaný jako K-111, nebo stanice metra bez metra, tajné metro, stanice Klárov, apod. To je jiný příběh z jiné kapitoly. Na „Mapy.cz“ je možné prohléhnout si grafické znázornění všech pražských opevnění. A to jak ty úseky, který ještě nějakým způsobem zůstaly dochovány, ale i ty, které byly jakýmkoliv způsobem zrušeny.
Z Hradčan se tramvají přemisťujeme na Malou Stranu, kde se jdeme podívat na letohrádek Kinských, v kterém je národopisné museum. Parkem stoupáme k vyhořelému dřevěnému kostelíku sv. Michala a přes, rovněž vyhořelou, salla terrenu se přibližujeme k Hladové zdi. Tu nechal postavit Karel IV, tzn. datuje se do 14. století. Zdi se také někdy říká zubatá podle čtvercových zubů, kterými je zeď nahoře zakončena. Hladová proto, protože na ni našlo práci mnoho, v té době nezaměstnaných lidí. Byla totiž doba hladomoru. Od salla terreny už je to ke zdi kousek. Brankou jdeme na vyhlídku a po 100 m se nám „hladovka“ zjevuje v celé své kráse a délce kam jen dohlédneme. Na rozdíl od barokních pevností není z červených cihel, ale z opuky. Zuby jsou obrovské. Za stromovím se zjeví i obranné věže, taková brána, kterou se dalo projít z jedné strany na druhou. Je pozdní odpoledne, téměř začínající večer, tak již nepokračujeme vzhůru, nýbrž sestupujeme směrem k Újezdu. Tady, na úpatí kopce hradby začínají a táhnou se až někam ke Strahovu.