2016 Bunkry studené války - Bezovka
Studená válka je pojem, kterým bývá označována doba po skončení druhé světové války až do rozpadu Sovětského svazu. Tzn od 1947 - 1991.
Bylo-li na našem území dokončeno na 10.000 objektů Československého opevnění, tak objekty vybudované v poválečném období se počítají na desítky, Některé byly budovány jako tzv. protiatomové kryty.
Internet je hrozná věc, když jsem hledal nějaké informace k nedávno navštívenému bunkru v Drnově, nalezl jsem stránky o podzemním objektu v Praze na Žižkově. Zkusmo jsem napsal na emailovou adresu a dostalo se mi rychlé odpovědi i s termínem možné prohlídky. Bylo to sice uprostřed týdne a večer, ale další prohlídka v nedohlednu.
Protože jsou naše cesty a zejména dálnice spíše parkovištěm než-li možností rychlého přesunu, vyrazili jsme s dostatečným časovým předstihem. Naši trasu 70 km jsme jeli 2 hodiny. Jak se ukázalo měli jsme to spočítané na minuty. Na místo setkání jsme dorazili 5 minut před termínem. Po chvíli se objevil náš průvodce a vyzval nás všechny ke vstupu do podzemí. Dostali jsme se totiž ke skupině skautů. Oťás tu tak měl spoustu vrstevníků.
Hned u vstupu nás vítají masivní čtyřtunové pancéřové protiatomové dveře, které byly vylity olovem. Vstup se dále lomí do pravého úhlu a do vlastního krytu se sestupuje točitým schodištěm. Kryt je asi 4 patra pod úrovní země. První, co nás po sestoupení do podzemí přivítá, je bar. Objekt je z části komerčně pronajat a kromě baru je zde klub nebo horolezecká stěna. Další části jsou pronajaty jako sklad a zbytek je stále připraven jako kryt obyvatelstva, kterých by měl pojmout asi polovinu z plánovaného množství.
Kryt se budoval ražením do kopce Parukářka v letech 1950 - 1955 a Bezovka se jmenuje po usedlosti, která zde v minulosti stávala. Jeho posláním mělo být ukrytí asi 5000 lidí, ti by tak pro sebe měli si 0,5 m2. Po metru je to největší prostor k tomuto účelu. Objekt měl vlastní vzduchotechniku, zdroj el. energie i zásobu vodu. Například zde bylo asi jen 6 toalet na tisíc lidí.
V zpřístupněných prostorách je museum civilní ochrany a vybavení Československé lidové armády. K vidění je několik desítek plynových masek, včetně těch, v kterých jsme kdysi ještě v pláštěnkách a s igelitovými pytlíky na rukou a nohou běhali ve škole, brašny zdravotníků i různé protichemické obleky. Na konci expozice je „Leninova stěna“ stěna složená ze samých plynových masek. Docela vtipné. Zároveň jsou zde další dva vchody se stejnými masivními dveřmi.
Průvodce ze skříně vyndává nejslavnější zbraň minulého století, útočnou pušku AK47 zvanou podle svého konstruktéra Kalašnikov a naši SA58. Prckové se můžou přerazit, aby si je mohli vyzkoušet. Po chvíli vyndavá i SA23 a SA25, k tomu jim dává plynové masky, vojenské čepice a helmu pro piloty. Nebýt zbraně znefunkčněny tak se postřílejí.
Po stěnách jsou různé mapy politického uspořádání, tak jak jsme je měli při zeměpisu, dobové plechové tabule s nápisy a ukazateli. Jsou zde kabelové rozvody i rozvody vzduchu, různé trubky vzduchotechniky a uzavírací klapky. V některých vestavěných prostorách jsou odmořovací pracoviště a samozřejmě i velitelské stanoviště.
Zpět jdeme stejnou cestou.
Literatura použitá při plánování výletů a občas v textu:
Server:
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář