2022 Bunkry studené války - 025 Přáslavice
Studená válka trvala 44 let a znamenala faktické rozdělení světa na západ a východ. Doba znamenala závody ve zbrojení a výstavbě všech možných druhů tajných, tajnějších i nejtajnějších staveb.
Krom různých protiatomových bunkrů, záložních velitelských stanovišť, velitelství protivzdušné obrany a míst, kde se skladovaly jaderné hlavice se budovaly i záložní z-odolněné zesilovací stanice. Na internetu, kde také dnes jinde, jsem našel zmínku o zpřístupnění bunkru v Přáslavicích. Jsou zde vypsané termíny s konkrétním časem a normálně se dají koupit vstupenky/časenky. Stejné jako v e-shopu. Naši návštěvu jsme naplánovali na svátek v listopadu.
Cesta je dobrá a v pohodě, asi proto, že je svátek. Prohlídku máme až na odpoledne, tak si dopoledne zpestřujeme prohlídkou části fortového věnce. Když nastal čas, přesouváme se z Olomouce do Přáslavic a posléze do areálu kde je bunkr. Asi to v době největší slávy vypadalo jinak, čert to vem. Parkujeme a do prohlídky zbývá 15 minut. Procházíme nádvoří a pak jdeme do vestibulu, kde se nás, nadšenců zde trávících sváteční odpoledne, schází asi 15.
Sestupujeme po schodech dolů do bunkru. Vlastní bunkr je v podzemí a má 4 patra, další 2 jsou nadzemní. Čili 6 patrová stavba, to už budí obdiv samo o sobě. Jak jsem zmínil, není to bunkr jako takový, tedy ten, který měl chránit nějakou vojenskou osádku v boji, ale záložní zesilovací stanice, která byla součástí národního kabelového okruhu. Předpokládalo se totiž, že v případě vojenského konfliktu, v té době se počítalo s jaderným, by byly civilní komunikační sítě vyřazeny a bylo tak dobré mít záložní komunikační možnost. Tato síť měla spojit osu Berlín-Moskva. Budována byla tak, že obcházela velká města, kde se předpokládalo, že nepřítel se je bude snažit vyřadit z provozu prioritně. V 70. letech tak na našem území vzniklo celkem sedm stanic. Naprostou samozřejmostí bylo, že objekt musel být nezávislý na okolí a musel po nějakou dobu fungovat samostatně. Tomu byla uzpůsobena konstrukce bunkru, jeho členění i technické vybavení. Kromě obvyklého zázemí pro obsluhu, jako jsou sociální místnosti, možnost odpočinku, jídelny, sklady, ošetřovna jsou zde především obrovské sály, kde byla zesilovací a spojovací elektronika. Civilní v jednom patře vojenská v jiném. Mezi Berlínem a Moskvou byl natažen jakýsi speciální koaxiální kabel MKKM-1. Pochopil jsem, že to měl být tlustý kabel, v kterém byly čtyři duté prostory, kde byl vlastní drát, tyto prostory byly natlakovány nějakým plynem. Kdyby došlo k poškození podle změny tlaku by se poznalo, v jakém úseku je problém. Vše bylo napájeno zvenčí, odkud byly napájeny elektromotory s generátory. V případě vnějšího výpadku by se přeplo na záložní baterie, které měli vydržet něco k hodině. Byla jich opravdu plná místnost. Nicméně by se okamžitě seply dieselové agregáty v nejnižším patře. Jednalo se o dva obří lodní motory uložené v tlumících blocích. Pro představu každý motor je velikosti nákladního auta. To vše produkovalo ohromné množství tepla, které bylo kompresory odváděno pryč. V nejspodnějším patře je i sofistikovaná filtrovna. Teď tu pěstují saláty pro Globus. Část místností je prázdných a v části je stále dobový sektorový nábytek. Analogové telefony, psací stroje, dálnopis, digitronové hodiny, dobový tisk, obrovské skříně rozvaděčů, štítky na zařízení odkazující na jednotlivé závody koncernu ČKD, na poličce diskety 5,25¨ a 3,5¨ a další retro-artefakty a vzpomínky.
Na povrch vycházíme jiným schodištěm a poté se vracíme do Olomouce.
