2017 Československé opevnění - Liběchovská příčka
Je všeobecné známo, že naše republika byla v době vypuknutí druhé světové války chráněna promyšleně vybudovaným systémem opevnění. Jedním z úseků byla tzv. Liběchovská příčka. Jednalo se o vnitrozemskou linii opevnění, která měla chránit hlavní město v případě, že by se nepříteli podařilo prorazit systém opevnění vybudovaný na hranicích. Linie začíná u Mělníka a plynule navazuje na Pražskou čáru.
Na sklonku prázdnin jsme si naordinovali cyklovýlet po českých vinicích, které jsou rozesety podél životodárného toku Labe. A právě zde se nachází ona zmíněná Liběchovská příčka. Vlastní linie začíná na okraji Mělníka a pokračuje k Chrastavě. Linie se měla skládat z 558 lehkých objektů a 37 těžkých objektů. Protože se z výstavbou začalo pozdě, stačilo se postavit jen o něco více nežli polovina všech objektů. Z těžkých objektů však žádný. Podle úplně skvěle zpracované mapy bunkrů na internetu je možné zjistit, že se dochovalo asi 32 řopíků.
Vybírám si tři v obci, která dala této linii jméno. V Liběchově. Parkujeme na parkovišti u zámku, tak jako včera, a jdu do místního info-centra. Pán je ochotný, ale o zdejších bunkrech toho moc neví. Nicméně mi dává číslo na nějakého pána/nadšence z Prahy, kterému můžu v případě nouze zkusit volat.
První se má nacházet přímo u zdi zámku. Hm, ale kde. Vstupuji do zámeckého areálu a hned u vstupu mne haltuje paní ve stejnokroji ochranky. Ode dneška to zde má pronajaté americký štáb a natáčí zde. Pěkně prosím a škemrám a paní se uvolí jít se mnou, stejně prý měla areál obejít. Dostáváme se na konec prosekané pěšiny. Dál smím jít sám, ale slibuji, že ať již najdu či nikoliv, ohlásím se jí až půjdu zpátky. Prodírám se kopřivami a dráty s napětím, které vytyčují pastviny zvířat. Podle stop na zemi ovce, koně. Pár voltů rovněž dostávám. Už to chci vzdát, protože nenacházím ani bunkr, ale ani tu zeď a najednou je přede mnou. Zarostlý a zdevastovaný. Jeho označení je P1-221-A-180. Odfotím si jej a mažu zpět. Paní černé šerifce ukazuji úlovek a ještě jednou děkuji. Vydáváme se k dalšímu.
K němu musíme vyjet úzkou rozbitou polňačkou. Parkuji nahoře na rozcestí a jdu intuitivně podle rady. Asi po 5 minutách jej spatřuji, zejména ale posed, který je a něm postaven. Zdokumentuji jej ze všech stran a vracím se k autu. Označení tohoto kousku je P2-228-A-140.
Posledním je objekt P1-25-A-200Z. Má stát v poli nedaleko hlavní silnice. Parkuji na jediném možném místě, přeskakuji pangejt a ornicí jdu přes pole. Nic nevidím. Pokračuji polem až najednou na mne vykoukne. Tento objekt je opatřen kamufláží a je taktéž v roští.
Nedaleko se nachází ještě jeden, ale jdeme se podívat ke kostelu sv. Ducha a sv. Hrobu, který leží nad vinicemi Pod kostelíčkem. Dolů jdeme podél obnovené křížové cesty až do cukrárny. Pak do auta a na bunkr zapomínáme.
Literatura použitá při plánování výletů a občas v textu:
Kartografie Praha, turistické mapy 1: 100 000
Mělnicko-Slánsko, č. 8, vydáno 1993
Server:
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář