2018 Československé opevnění - Jižní Čechy - II
Na jaře roku 1935 vznikly, pro naše budoucí opevnění, dvě klíčové instituce. Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP) a Rada pro opevňování. V čele obou úřadů stáli vysocí armádní představitelé. ŘOP řídil generál Husárek a radu generál Krejčí.
Loňská návštěva České Kanady nás nadchla tak, že jsme se rozhodli jet letos do tamních končin zas. Když se naskytla možnost noclehu v předválečném bunkru, neváhali jsme ani minutu. Pouze jsme letní stanování přesunuli na podzimní bunkrování.
Náš bunkr vz. 36 se nachází ještě pár kilometrů za Slavonicemi. Nežli k němu však dojedeme, potkáváme několik dalších objektů lehkého opevnění. Cesta z domu kopíruje tu loňskou, musíme se tak přes Příbram a Jindřichův Hradec dostat dál k hranici. Projíždíme loni prozkoumanou Novou Bystřici i obec Klášter s klášterem Pavlánů. Stále držíme směr Slavonice. Míjíme odbočku k muzeu ČS. opevnění, které jsme navštívili loni. Na poli za odbočkou potkáváme, v zelené kamufláži, maskovaný řopík 1/1057/A-160Z. Je zamlžené počasí a lehce mrholí, ale bunkr trčí nepřehlédnutelně v poli. Je nám jasné, že nebude osamocen, po několika stech metrech, tentokrát napravo, je řopík 1/1060/A-160S. Rovněž v kamufláži, které dominuje zelená, tentokrát s cihlovou. Těsně před vjezdem do Slavonic je v zástavbě řopík 1/1059/A-180, který jen míjíme. Navigace nás protahuje městem, když z něj vyjíždíme, mihne se nám po pravé straně jabloňový sad a v něm je ukryt, mechem a plísní pokryt, řopík 9/1309/A-140. Tady už přezouváme městskou obuv za terénní. Na protější straně silnici, v poli na horizontu vykukuje bukr vz. 36, na internetu vedený pod označením 1-5-2, který je vyveden v kamufláži připomínající tyto pošmourné podzimní dny. Bohužel se dá zastavit až na polňačce za ním. Ale co by člověk neudělal. Z tohoto místa vidíme hned další 3 objekty. Nedaleký řopík 1/1071/A-160 a opodál v poli se nacházející řopík 9/1308/A-140 a bunkr vz. 36 1-6-1.
Tím, že se brzy stmívá, raději jedeme dál, abychom se k našemu nocležišti neplahočili po tmě. Na kraji lesa stavíme u „třicetšestky“ 1-7-1, kterou se loučíme se Slavonicemi a jedeme dál do obce Písečné nad Dyjí. Dominantou obce je opravený renesanční zámek. Je v soukromých rukou, takže došlo k jeho záchraně. Na křižovatce, po výjezdu z obce se na poli nachází řopík 1/1116/A-140. To už nám chybí několik kilometrů k našemu cíli. Hledáme nejvhodnější místo k zaparkování a jdeme se podívat, co a kde nás čeká.
Po necelém kilometru lesní cestou, lesem i polem nacházíme naše stanoviště. Dle instrukcí se dostáváme ke klíčům a posléze i do bunkru. Trochu jsem měl strach z prostoru, ale není to nijak hrozné. Vracíme se k autu pro věci. Když vybalíme spacáky a připravíme ležení pro nás tři, je tma. Na lavičce a provizorním stolku chystáme večeři a pak se za svitu čelovek jdeme podívat po okolí. Uvnitř je malá postel nepravidelného tvaru, tak pro dva. Já si lůžko dělám z beden na střelivo. Krbová kamna a plynový vařič jsou zde pro případ potřeby, kterou my nemáme. Uvnitř není překvapivě zima, jen vlhko. Okolo šesté zalézáme a za svitu LED pásku, napájeného z baterie hrajeme prší. Junioři poté zapínají el. přístroj a sledujeme film. Prý po chvíli usínám. Po probuzení nás vyháním si vyčistit zuby a spát. Venku řádí pořádná vichřice. Hlavou se mi mele co asi naše autíčko tam v lese. Preventivně jsem uzamkl oba zámky na západky, aby nás náhodou někdo/něco nezamklo. Vypínáme LEDky, abychom jim nevypotřebovali baterii, kterou získávají ze slunce.
Spíme kupodivu docela dlouho, protože světla dovnitř proniká poskrovnu. S Otísem musíme jít zkontrolovat travičku a taky sousední „šestatřicítku“ 1-15-1. My jsme nocovali v 1-16-1. Přes pole se díváme na tři další řopíky, na které se chystáme dopoledne. Na plynovém vařiči nám vařím čaj a snídáme z dovezených zásob a probleskující paprsky mezi listy nám prozrazují, že nás čeká nádherné počasí. Bunkr dáváme do původního stavu, vypínáme elektriku, zamykáme oba zámky a nakonec i klíče do schránky na kód. Loučíme se s pasekou i bunkrem a neforemné „krysy“ si nahazujeme na záda. Auto je celé jen zapadané žlutavým listím, aniž to tušíme, čekají nás žně. Jestliže to loni v lese okolo Kláštera a Slavonic byla paráda, tak tady je to opravdu pecka. Prolínají se tu hned 3 úseky III.sboru, úseky 1, 3 a 9, do toho ještě ty „šestatřicítky“. Linie se táhnou přes všechna pole a bunkry jsou v dobré kondici. Paradoxně jsou objekty v pohraničí lépe zachovány nežli ty ve vnitrozemí.
Po výjezdu z obce Županovice vidíme hned 4 řopíky 1/1134/A-140, 1/1135/A-120, 9/1286/A-140, 1/1139/A-140 a jeden bunkr vz. 36 1-17-1. Pokračujeme po silnici a odbočujeme na Rancířov, kde zkoumáme řopíky 9/1284/A-120S a 1/1140/A-120. Otáčíme se na silnici a následujeme směr Písečné, tentokrát jinou cestou. Samozřejmě tou bohatší na bunkry. Je to docela náročné na hledání míst pro zastavení. Postupně stavíme u objektů 1/1136/A-120, 1/1138/A-160, 1/1137/A-140Z a 1/1132/A-140. Potom chvíli jedeme a u obce Písečné n. Dyjí zase dokumentujeme objekty 9-1300-A-160S, 1-1121-A-180Z, 9-1329-A-160 a 1-1121-A-140. Ty jsou rozesety podél cesty k obci.
Jedeme do Nových Sadů, kde je hrobka šlechtického rodu Collatů. Původních majitelů panství v Písečné. I tady nás provázejí řopíky. Hned dva 1/1116/A-140 a 1/113/A-120. V Písečné je i židovský hřbitov. Loni jsme jej nenavštívili, tak letos. Hřbitov je v lese za městem, je obehnaný hradbou a poměrně rozlehlý.
Ukazatel „zámek Staré Hobzí“ definitivně mění náš směr. Silnice se klikatí přes Nové Hobzí a Janov. I zde vede obranná linie. U silnice leží hned 3 objekty vz. 37 1/1103/A-160Z, 1/1101/A-160Z, 1/1098/A-160Z a v dálce vidíme bunkry 9/1291/A-160 a 9/1331/C. Nad výjezdem z Janova je pod mohutným listnáčem zasazen bunkr vz. 36 1-11-1. Zámek ve Starém Hobzí je rozlehlá barokní stavba s třemi křídly. Evidentně nedávno rekonstruována.
Navigace nás táhne jinou cestou, nežli si vybíráme. Nás to, ale táhne přes Slavonice. Tím, že se nám čas dopoledne trochu vymkl z ruky, všechny řopíky (1/1054/A-120, 9/1313/A-120, 9/1314/A-120, 1/1062/A-160 a 1/1058/A-160) si prohlížíme jen ze silnice. Zpátky jedeme na Pelhřimov a pak do stověžaté vyzvednout objednané 3 láhve „Rioji“. Před „Pejřimovem“ sjíždíme ze státovky směr Kamenice nasd Lipou a Žirovnice. V obou místech je značený zámek. Také do obou měst zajíždíme na průzkum jejich renesančních zámků. Úplně posledním kulturně-historickým zážitkem je procházka z vinotéky v Praze okolo Novoměstské vodárenské věže.
Dnešek byl opravdu výživný!