2018 Československé opevnění - Krkonoše - I
Je všeobecně známo, že inspirací pro stavbu Československého opevnění se stala francouzská Maginotova linie. Trutnovsko se této předloze podobá i svým terénem. V roce 1937 zde započala výstavba jednoho z nejsilněji opevněných pod-úseků celé linie.
Druhý nebo třetí rok trávíme u známých na chalupě ve Velké Úpě podzimní víkend. Přivezl jsem si nějakou rýmičku a páteční večer jsem raději pojal vlažněji, abych na sobotní výlet byl v pohodě. Vyskytuje se pár hloupých narážek, ale chci si fakt odfrknout.
Autobusem jedeme ráno do Malé Úpy, odtud na Jelenku a na oběd na Růžohorky. Procházka to pěkná, docela i dlouhá s tou rýmičkou. Ostatní mají v neděli v plánu jít někdy po-O na pivo do Pece. Úplně se nám nechce, tak po ránu jedeme domů.
Balíme se, loučíme a jedeme. Ve Svobodě n. Úpou nás napadá zajet se podívat na Stachelberg. Od poslední návštěvy uplynulo jistě víc než deset let. A junior tak velký bunkr myslím ještě neviděl. Úplně mi není dobře, ale kdoví, kdy sem opět zavítáme. Možná na přes rok, bude-li se víkend konat.
Parkujeme na parkovišti Babí, a jak si pamatujeme, stojí zde lehký objekt G3-54-A-140Z. Opodál je bunkr T-St-S74-U silnice, tedy měl zde být srub, ale stačili vybetonovat jen základní desku. Nicméně pro představu je to zajímavé místo. Nedaleko jsou v lese viditelné další vybetonované prvky linie. Řopík G3-60-A-200 je opodál, je vypreparovaný k dokonalosti, možná až moc. Jistě to dalo neskutečný díl práce, to je obdivuhodné! Nedaleko je spojovací okop s novou výdřevou, ten ústí u řopíku G3-59-D1 a G3-61-A-140Z. Oba v kamufláži a opět s dokonale upraveným okolím a terénními úpravami. Už vidíme mohutný Stachelberg. Tedy vlastně jeho část těžký srub T-St-S-73-Polom. Stachelberg měla být dělostřelecká tvrz, sestávající se z několika samostatných srubů, které měli být vzájemně propojeny podzemními chodbami. Srubů mělo být asi 11, ale dokončen byl jen tento jeden. V blízkém okolí, ale mimo vlastní tvrz mělo být postaveno několik dalších samostatných srubů. Některé postaveny byly. Celé to mělo tvořit neproniknutelnou obranu s výraznou palebnou silou. Kdyby se bývalo podařilo tvrz dokončit, sloužilo by v ní skoro 1000 vojáků. Zásoby byly plánovány na 2 měsíční obléhání. Tak významné místo obrany to bylo. Celkově se uvažovalo s výstavbou 17 dělostřeleckých tvrzí, postavilo se jich jen 5 a čtyři se rozestavěli. Nedaleko hlavního objektu je rozestavěný strub T-St-S-72-Chlum. Patrná je výrazná betonáž desky a z tohoto vyvýšeného místa i rozsáhlý výhled do okolí. Rýmička se hlásí o svoji pozornost, ale mravenčení z tohoto místa vítězí. Nedaleko je, světle šedou barvou vyvedený, G3-62-A-220Z i s protitankovými ocelovými ježky. My asi budeme následovat úsek G3, dalším je, mezi stromy se ukrývající G3-66-A-140 a stromy ještě více zarostlý G3-67-A-160. Oba s pěknou patinou v podobě mechu. Řopík G3-68-A-120 tušíme, je ukryt v houští. Pokračujeme dál a na nás čeká pěchotní srub T-S-70-U Kříže. Na takhle velké bunkry úplně zvyklí nejsme tak se kocháme. Dokonce s juniorem lezeme dovnitř. My jsme připraveni vždy a baterka je stejnou součástí vybavení jako telefon (jako příklad něčeho co se nezapomíná nikdy a nikam, je to asi nejvýstižnější). Šel bych i dál, ale jaksi taksi bych šel sám. Tedy se vracíme a vylézáme na rozhlednu Elišku. Je jasno a vidět je opravdu daleko. Po cestě potkáváme ještě řopík G3-260-A-200 typicky obrostlý houštím uprostřed pole. Z dálky fotím G3-258-A-120Za, tam už opravdu nejdeme.
Za zatáčkou kousek od auta má být další řopík. Hm s trochu kyselým obličejem, ale jdeme všichni. G3-53-A-180Z a vedle G3-52-D2 oba jsou v tmavě zelené kamufláži a je vidět, že se s nimi i okolo nich pracuje. Naproti položený G3-51-A-160 je opět v přírodním provedení, počasím sužovaný beton s mechem. Ovšem na kraji lesa se nám zjevuje T-S-81a-Na Hřebeni a nedaleký T-S-81b-Na Vrchách. Oba mohutné pěchotní sruby izolované, byť v palebném křížení s krajním objektem tvrze a nedalekou linií řopíků. Srdíčko zaplesá. Cesta pokračuje až k nejzápadněji postavenému těžkému objektu T-S-82-V Končinách. Jj, to jméno docela sedí. Na internetu se jako nejzápadnější uvádí Jordán, ale ten je cvičný. Na trase potkáváme ještě dva řopíky G3-48-A-140Z a G3-49-A-160Z, ten je lehce rozvalený.
Tedy na to, že jsme jeli jen na Stachelberg, s rýmičkou a dalekou cestou domů, jsme toho prozkoumaly docela dost. Doma následně zkoumám podrobněji mapy i materiály na internetu a v knihovně. Tedy, doufám, že příští rok pojedeme znovu a věnujeme třeba opět 1 den linii Trutnovska.