2018 Československé opevnění - Plzeňská čára - I
Jako bunkr bývá obvykle označována železobetonová stavba, jejímž hlavním účelem je chránit něco před něčím nebo někoho před někým. Zpravidla byly budovány jako podzemní objekty nebo alespoň částečně vystavěné pod úrovní terénu. Objekty byly uzpůsobeny zejména k aktivní ochraně.
Mezi opevnění v Krušných horách a na Šumavě byla na papíře vklíněna a v terénu vybudována linie lehkých bunkrů, které se začalo říkat Plzeňská čára. Skládat se měla z bunkrů vz. 36, které posléze doplnily modernější bunkry vz. 37. Linie nacházející se nedaleko našeho domova se nám dlouho vyhýbala. Prostě nebyl čas jezdit tak blízko. Jako cíl našeho prvního většího pátrání se stalo město Kladruby, které je známé především nádherným Benediktýnským klášterem. Přitom museum umístěné v jednom z bunkrů je pár set metrů od vstupu do kláštera.
Na stožáru se vlajka třepetá a to je signál, že je otevřeno. Samozřejmě nejedeme nablind, ale dopředu mám zjištěno, že dnes fungují. Právě probíhá prohlídka, tak se jdeme podívat k dalšímu bunkru, který na nás vykukuje ne stráni. Tím objektem je řopík 172/44/A-140. Tím jak je umístěn ve stráni pálil přes sousední bunkr. Z prasečích ocásků, jak se říká háčkům zabetonovaným na okraji horní části bunkru, jsou nataženy k zemi dráty, na které se dávalo maskování. Většinou z přírodních zdrojů v okolí. Když už jsme nahoře, projdeme si celou dochovanou linii. Minule jsem se naučil aktivně pracovat s mapou na serveru „ropiky.net“ a tak jako starý mazák nastavuji mapu a jdeme k dalšímu bunkru, vzdálenému jen několik set metrů. Řopíkem je objekt pod evidenčním číslem 172/45/A-120. Ten je z části maskován a usazen v okolním terénu. Z jedné stany navršené kamenní, z druhé hlína, občas strom. Pokračujeme dál k objektu 172/46/B1-100. I ten je zpola přikryt záhrabem a z jedné strany větvemi, ty ale budou z nějakého polomu. Posledním z této části linie je 172/47/B2-80. Ten se nachází na okraji lesa a za ním již je pole. Všechny bunkry jsou typické vstupními šachtami. U tohoto je zvlášť nebezpečné to, že jdete a najednou je před Vámi díra v zemi, do které můžete zahučet. Vracíme se tedy k místu, odkud jsme vyrazili, a kde právě začíná další prohlídka. Připojujeme se k ní a posloucháme výklad.
Pán je, ostatně jinak to nejde nadšenec, který svému koníčku obětuje mnoho času. A nejen času. Uvnitř objektu 172/43/B2-90 je jako obvykle výdřeva, tato není původní, ale přivezená z bunkru na Šumavě. V jedné lafetě je zasazen těžký kulomet vz. 37 a v té druhé raritní těžký kulomet vz. 24 Schwarzlose, vodou chlazený. Před bunkrem stojí kámen s vyobrazeným státním znakem a heslem „My se nebojíme“. Kámen si místňáci dovezli od Kašperských hor, kde si jej vlastnoručně vytesali vojáci z jednoho řopíku. Nezbývá se než rozloučit a pokračovat k nedalekému bunkru 172/42/B2-80, ten je nedaleko a je v něm rovněž museum, věnované době let 60-tých. V té době byly bunkry opět reaktivovány. Důkazem jsou nápisy „vojenský objekt vstup zakázán“. Tento objekt je vyloženě zasazen do stráně a v podstatě ze zadní strany nerozpoznatelný. Tuto část jsme prozkoumali a odjíždíme prozkoumat její pokračování. Parkujeme u zdi klášternímu komplexu a jdeme na pole, kde se v remízku a pod ruinou staré chalupy nachází objekt 172/41/A-140. Pohledem kontroluji pole přes silnici a je mi jasné kde linie pokračuje. Znamená to jít po vyprahlém zoraném poli. Na to jsem ale dokonale vybaven. Já chytrák si vzal nové botky – polopohorky. V jedné linii na jednom poli vzdálené od sebe jen pár set metrů jsou 172/40/A-120, 172/39/A-140 a VII-a/24/C. Poslední zmíněný je pozorovatelna vz. 36. Dál nejdu, mám boty plné hlíny a prachu.
Další linie vede podél řeky Úhlavky. Okolo klášterního divadla sestupujeme k říčce a postupně nacházíme bunkry E-22/39/A-140, E-22/40/A-160, E-22/41/A-180, vždy citlivě zasazené a splývající s okolním terénem. Někdy je jen několik metrů od řeky Úhlavky. K dalšímu již nepokračujeme, neboť cesta se stává čím dál tím hůře schůdná.
Noc je ještě mladá, řekl by klasik. Ještě si dáváme jeden bunkřík. Než dojdeme k autu abychom se přemístili trháme ještě šípky na čaj. Tou poslední záležitostí je bunkr vz. 36 VII-a/23/B, který se nachází na skále nad údolím, kterým vede hlavní tah okolo kláštera. Nejdříve se ptám mladíka, který vyšel z koňské farmy, kudy se jde k bunkru. Vůbec netuší, nezbývá, nežli pustit opět mapu. Baterie telefonu je téměř prázdná. Pozorovatelna je na skále hned pod křížkem.
Jedeme domů. Jedeme okolo musejního objektu, kde právě do bunkru vchází další skupinka nadšenců.