2018 Československé opevnění - Pražská čára - IV
Pražská čára neboli vnější opevnění Prahy se skládá z několika pevnůstek vz. 36, nicméně převážnou většinu linie tvoří modernější objekty vz. 37. Řopíků bylo navrženo 7 modifikací + atypické objekty. Značeny jsou jako A; B; C; D; E; F,G,H, K1-4.
Prvními bunkry budovanými okolo Prahy byly objekty vzor 36, těch se vystavělo jen několik desítek. Nahradily je později objekty vzor 37. Propracovanější a odolnější. Těch se již postavil téměř desetinásobek. Pouze na papíře zůstaly objekty těžkého opevnění.
Z celé Pražské čáry se dochovalo jen několik objektů, ostatní jsou buď rozvalené, nebo zahlazené. V těch několika dochovaných máme možnost, se prostřednictvím museí, o které se starají party nadšenců, setkat s dobovou výbavou, výstrojí i výzbrojí. Mezi doslova raritní patří hned 2 objekty v obci Sazená. Malá vesnička nedaleko Velvar, o které jsem dlouho neměl ani ponětí. Nějakou dobu rovněž trvalo, nežli se našla příležitost k návštěvě. Jeden z objektů se totiž nachází na soukromém pozemku a je přístupný jen 3 krát do roka. Můžeme být vůbec rádi, že jej majitel zpřístupní!
Otevřeno je od 10 a nás čekají téměř 2 h cesty. Parkujeme na malém parkovišti nedaleko zámku a nejprve se jdeme podívat na rekonstruovaný barokní kamenný most. Poté se vydáváme k baroknímu mlýnu, kde je objekt A-1/25a/Z2Z „Mlýn“. U vchodu se nás ujímá člen spolku v uniformě finanční stráže, jakési předchůdkyně celníků. Vstupujeme na zahradu barokního mlýna a po schodech stoupáme na terasu, kde jsou již vidět pancéřové dveře do bunkru. Bunkr je jedno-střílnový, orientovaný tak, aby pálil na příjezdovou cestu. Nechybí ani exhaustor, to je hnusný slovo. V podstatě se jedná o odvětrávací zařízení. Vyslechneme si poutavé vyprávění, prohlédneme objekt zevnitř i zvenčí a jdeme k bunkru druhému. Tím je A-1/24a/Z1Z „Váha“ zde je již uspořádání vnitřku podobné jiným řopíkům. Nechybí výdřeva, dokonce je zde i palanda. Střílny jsou dvě a jsou osazený lehkým kulometem vz.26, ve své době snad nejlepším kulometem. Před objektem je vystaven kulomet těžký vz. 37. Nedaleko je ještě zámek, který jako zámek nevypadá. Loučíme se s obcí nabitou zajímavostmi a jedeme zpět k domovu, ale ne rovnou, ale přes další objekty.
Zastávkou druhou jest nepřístupný objekt A-1/48/A-140Z ve Velvarech. Ten se nachází nedaleko vlečky a zčásti je na soukromém pozemku. V nedalekých Žižicích se nalézá objekt A-9/22/A-120Z, bohužel je celý na soukromém pozemku, který je zarostlý a mám co dělat, abych ulovil fotku. Čtvrtou zastávkou je ves Studeněves, kde jsou zachované řopíky dva A-3/9/A-200Z a A-3/10/A-200Z. První je v objektu JZD a viditelný jen z dálky a druhý hned vedle silnice na konci obce. Nedaleko je na poli vidět rozvalený bunkr A-3/12/A-16Z. Přestože se nedaleko nalézají další pevnůstky, pokračujme po linii směrem k domovu. Rovněž chceme stačit prohlídku objektu A-4/17/A-180 v Doksech. Řopík, v dobové kamufláži, nacházející se na obcí je naším pátým zastavením. Už zdáli je vidět státní vlajka na stožáru a po přiblížení i pán v dobové uniformě. Na prohlídku jdeme sami. Zajímavé na tomto objektu je, že se nejen dochoval, ale dochovala se původní výdřeva. Ve střílnách jsou lehké kulomety vz. 26, jen je každý v jiné lafetě. Jeden v Brněnské a druhý ve Strakonické. Rozdíl mezi nimi je nejen v kvalitě, ale zejména v pořizovací ceně. Strakonická byla levnější, a také méně kvalitní. Asi sto metrů odsud je, respektive býval řopík A-4/16a/A-120, v současné době jsou zde jen zbytky betonu.
Šestou to v pořadí zastávkou je Beroun. Loni jsme prošli linii podél řeky, ale až doma jsem zjistil, že jsme jeden opomenuli. Tím zapomenutým bunkrem je 116/134/A-160Z. Dalšími dvěma jsou 2 bunkry typu D, kterou jsou v náspu mostu Politických vězňů. Objekty jsou B-6/49/D1 a B-6/50/D2. Tak trochu máme ještě čas, tak trochu nás ségra provokuje fotkami z vinařství ve Velkých Žernosekách. Ze stejného, v kterém jsme před měsícem degustovali. Tudíž naší definitivně poslední zastávkou je Karlštejn. A ejhle v místní vinařské výzkumné stanici mají otevřeno. Brzda, blinkr a stojíme před vraty. Něco láhví ukládáme v kufru, posíláme provokativní fotky do severních Čech a jedeme na sběrné parkoviště. Nebyl jsem v Karlštejně dlouho a asi dlouho nepřijedu. Nevzhledná vtírající se místa pro turisty, všudypřítomný kýč u stánků a sporadicky znějící čeština. Bunkr B-7/12/A-160Z je nedaleko, později zjišťuji, že to není ten, kvůli kterému jsme sem přijeli, ale to je jedno. Vstupujeme do objektu, kde místo obvyklých petrolejek jsou LEDky. Ve střílnách je těžký kulomet vz. 37 a lehký kulomet vz. 26. Výdřeva je z ohoblovaných a lakovaných prken, bunkr na nás působí, tím, že jsme jich už pár navštívili, trochu uměle. Zjišťujeme, kde je bunkr B-7/13/D2, který jsme původně hledali. Ten je nyní součástí kavárny a není jej možné navštívit, jen nakouknout dovnitř. Je zde patrná výdřeva, údajně původní. Nedaleko, na břehu řeky je ještě jeden řopík, a to B-7/9/A-200Z, neudržovaný a volně přístupný. Jedeme už domů, ale po cestě ještě potkáváme několik bunkrů, u kterých jen zastavujeme kvůli focení. Těmi dvěma bunkry jsou B-6/64/A-180Z a B-6/65/A-180. Teď už opravdu jedeme, i kdyby…
Přestože někde dole jsou stránky kde, krom literatury, čerpám inspiraci a moudra, musím zmínit mapu bunkrů na www.ropiky.net, která je naprosto dokonalým zdrojem nejen co do základních informací, ale hlavně co se navigování a hledání konkrétního místa týče. SQĚLÉ!!!