2019 Československé opevnění - Krkonoše - II
Krkonoše jsou nejen naše nejvyšší hory, ale zároveň místem poměrně zachované linie opevnění. Nejvyšší vrchol má 1603 m n.m. a nejvýše položený řopík je 1527 m n.m.
S výstavbou se v Krkonoších započalo v roce 1937, což bylo docela pozdě. Linie sestávala hlavně z objektů vz.37.
Cílem dnešního výletu je Labská bouda. Betonová obluda, která už ale k našemu nejvyššímu pohoří tak nějak patří. Dokonce se přimlouvám k jejímu zachování, nikoliv odstranění. Měla by zůstat jakýmsi mementem nevkusu pro budoucí generace. Nemluvě pak o ekologii a hospodárnosti bourání staré i výstavby nové.
Vycházíme časně, protože chceme stihnout první lanovku na Čertovu horu. U lanovky jsme druzí a po pár minutách se nástupiště již plní. Nahoře jsme za chvíli a vydáváme se po modré přes Ručičky na Dvoračky, kde máme první zastavení. Je to už mnoho let co jsme se zde občerstvovali, zas tolik se toho nezměnilo. Vlastně asi jen ceny. Dál nás čeká stoupání po červené a měly by následovat první objekty.
Prvním řopíkem, který zdáli vidíme, je na protějším kopci se nacházející H3-213-A-140. Na ten se nedostaneme. Jak napovídá první písmeno, budeme se pohybovat v úseku H3, zvaným Kotel. Prvním bunkrem, který si můžeme prohlédnout z blízka a tak říkajíc osahat, je H3-36-A-140, který je na rozcestí u Růženčiny zahrádky. Nedaleko mezi kosodřevinami je zahlédnutelný H3-37-A-180. Z turistické cesty se jdeme podívat k řopíku H3-217-A-160. Musíme uznat, že jsou v pěkném stavu. Po okolí je dalších pár objektů, které máme nafoceny a zdokumentovány. Škoda, že nemáme více času, protože nás čeká ještě pořádná porce kilometrů. Cestou přes Harrachovy kameny k památníku Hanče a Vrbaty ještě zblízka zkoumáme několik objektů. Cestou k Pančavskému vodopádu a dnešnímu cíli míjím bunkr H3-40-A-160Z, který je vedle chodníku. Ten je i dnešním posledním bunkrem. Celkem jsme jich obhlédli nebo jen viděli 12. Postaveno jich bylo 21. Domů scházíme po dvanácti hodinách pochodu za svitu čelovek pozdě večer.
Druhý den pojímáme jen tak odpočinkově. Nohy nesou stopy včerejší procházky. Jdeme se podívat k Mumlavskému vodopádu. Od něj se nechá dojít na Rýžoviště, kde je bunkrů 5. Docházíme tam záhy, ale chvíli nám trvá, nežli se zorientujeme a bunkry nalézáme. První, CH1-107-A-180, je nad silnicí schován zarostlý v trávě ve svahu. K dalšímu bunkru, s označením CH1-108-A-180, se stoupá nejprve po silnici a poté lesem. Jako by jen před nedávnem opustili. Pořád nemůžeme najít ten prostřední. Až se ptáme nějaké paní, kde by - co by. Bunkr je hned u cesty míjící hotel. Naprosto na očích, ale vědět kam jít. Poslední, který chceme najít je na protější straně údolí. CH1-282-A-140 je situován chytře v protisvahu našeho prvního bunkru.
Nesedí počty? Jeden jsme vynechali.
