2019 Československé opevnění - Pražská čára - VI
Čára je souvislá řada bodů probíhající v určitém směru nebo volně měnící směry. Pražská čára tuto definice prakticky naplňuje.
Nejhorší je začátek, protože je vždy stejný. Nápad: kam, kdy, jak a na kolik. Realizace: kdy, jak a za kolik. No a pak vyjde nějaká skutečnost. Víkend trávíme v Poohří s ubytováním v Žatci.
Připletli se nám přímo a doslova před kolo. Z hlavní silnice odbočím v Trnovanech do leva, směr zámek Stekník, a vedle chmelnice byl. Prostě na nás vykoukl B-6/64/A-180Z a kousek od něj stojí další třicetsedmička C-14/55/A-160Z. v cyklistických tretrách se mi oranicí moc kráčet nechce. Ale přiblížíme se, co se dá. Pokračujeme dál cestou lemovanou vysokými vyvázanými chmelovými liánami. Cesta se vine jako had a najednou začíná stoupat k rokokovému zámku, který je jakýmsi ostrovem v moři chmele. Na prohlídku asi nechceme, ale kupujeme si teplé i studené občerstvení a jdeme si sednout do zahrady do stínu pod vzrostlými stromy. Krom prohlídky zámku nám paní nabízí prohlídku zámecké zahrady, vidíme to spíše negativně, do doby nežli zmiňuje bunkr v zahradě. Kupuji 2x vstup.
Po dopití sestupujeme terasami zahrady do parku. Bunkr je umístěn v rohu zahrady. Když později studuji mapu, tak přesně zapadá do postavené linie. Zdejší řopík má označení C-14/68/B1-100. Cílem dnešního výletu byly původně Louny, ale po počátečním tápání a hledání cyklostezky v Žatci jsme jej změnili na Postoloprty. Louny necháme na jindy.
Hradiště, Strkovice, Mradice, Skupice, Březno, to vše jsou obce, kterými k našemu cíli projíždíme a kde jsou podél silnice rozesety řopíky. U některých stavíme jako například sedmatřicítky C-13-35-A-120 u Skupic, který je hned pod silnicí nebo C-27-55-A-120Z u Mradic, který je v roští pár metrů u sinice či C-14-53a-A-160Z u Trnovan, který v kukuřičném poli nedaleko cyklostezky. Nás ale čekají Postoloprty. Někteří jazykovědci, jak jsem se dočetl na Wikipedii, se kloní k názoru, že název městečka je odvozen od staročeského „postoly prtati“ přeloženo „ševcovat, opravovat boty, apod.“ Avšak spíše je prý odvozeno od jména někdejšího kláštera „Porta Apostolorum“. Čert ví co je pravda.
Město je obleženo lány chmele i všudypřítomnými řopíky. Skloubit sport, focení, kochání se a architektonické skvosty často přivodí problém. Něco se ošidí či opomene. Tentokrát jsem zapomněl na pevnůstku, schovanou, podobně jako ve Stříbře, v oblouku pod mostem. V centu chátrá mohutná zámek stojící nedaleko kostela. My však jdeme na oběd, na zmrzlinu, na kávu, no prostě do stínu. Čeká nás slunečný návrat. Cestu volíme identickou a „těšíme“ se na závěrečné stoupání z Trnovan do Žatce.
Výkon je potřeba zapít. Jedeme do minipivovaru, kde jsme strávili 2 předešlé večery.