2020 Československé opevnění - Krušné hory
Krušné hory, které tvoří souvislou hranici s Německem, plnily svou členitostí přirozenou obranu země. Bylo však nutno ochránit místa vhodná k přechodu motorizovaných vojsk. Vznikla tak linie opevnění v Podkrušnohoří.
Plány na opevnění Krušnohorska se měly skládat zejména z těžkého opevnění. Plány však vzaly v roce 1936 za své a nahradila je myšlenka lehkého opevnění, která se záhy začala také realizovat. Nejprve vznikala linie lehkého opevnění vz. 36, tzv. starý typ, a to ve 4 úsecích. Tvořena byla asi 190 objekty. Následně se začalo se stavbou několika úseků s objekty vz.37, tzv. nový typ.
Jedním z úseků byl úsek chránící město Chomutov. Nejprve byl postaven úsek Vb, který tvořili objekty vz. 36. Následně došlo k výstavbě úseku K-51 s objekty vz. 37.
To jsme se jednoho dne ocitli v Chomutovském ZOO parku. Odtud je to na Kočičák, jak se jmenuje místní muzeum kousek. Náš výlet začíná hledáním místa k zaparkování. „To zde být problém“. Hlavně proto, že lidé parkují jako „hovada“! Ale to vlastně nejen zde. V areálu právě probíhá příměstský tábor. Zeleně odění špunti zde tráví čas různými zajímavými disciplínami. Juniora to tak zaujalo, že projevil silné přání sem také jezdit. Což je v našem případě, bohužel, nereálné. Jdeme nejprve po značeném okruhu naučné stezky. Od hlavního objektu jdeme podél souvislé linie protitankových zátaras, tzv. rozsocháčů. Místy ve dvou řadách. Musí jich zde být stovky. Přivezeny prý byly z mnoha míst někdejšího opevnění.
První potkáváme, do terénu zapuštěnou, šestatřicítku V-b-89-C. Je obehnána ostnatým drátem a na stěnách je viditelná tmavá kamufláž. Nedaleko je další objekt staršího typu V-b-90-A s podobnou kamufláží. Je vidět, že se o ně někdo stará. Po značené pěšině pokračujeme a již z dálky vidíme pro změnu sedmatřicítku K-51-11-A-160. Ta má daleko výraznější nátěr a je z části rozvalená. Následuje stejně nabarvený řopík K-51-12-A-160 a po něm K-51-13-A-160, které jsou v pěkném udržovaném stavu. Poslední je i pro nás posledním objektem této části stezky. Vracíme se zpět a budeme zacházet k objektům, které jsou mimo pěšinu, ale jsou součástí značené naučné stezky. Cestu nám lemují desítky nakvetlých vysokých Náprstníků červených. Krásné vysoké kytky hrají mnoha odstíny růžové.
K objektu V-b-97-A vz.36 musíme z pěšiny odbočit, ale záhy ji vidíme. Za to V-b-94-C, taky objekt staršího typu, hledáme poměrně dlouho. Trasa k němu značená není nebo jsme jej nenašli. Následujeme instinkt. Začíná poprchávat a nás čeká návrat do areálu hlavního objektu a taky bychom rádi na prohlídku. Řopík K-51-10-A-160 je středobodem areálu. Začínají a opět se u něj scházejí obě větve naučné stezky.
Jdeme na prohlídku. Zajímavé je, že kulomety byly, místo lafet, zavěšeny na popruzích. Jinak vše obdobné jako v jiných. Co jsme byli uvnitř, přestalo pršet a tak se jdeme ještě podívat na část druhé větve stezky. Tady jdeme jen k dvěma šestatřicítkám atypický V-b-87-C a V-b-88-B. Zpět jdeme jinudy a cestu nám lemují nejen rozsocháče, ale i betonoví ježci. Areál je pěkně udržovaný, stezka značená. Velký dík tedy patří nadšencům, kteří nám umožnují exkurzi do části naší historie. Dost bunkrů jsme ani nestačili navštívit.
PS: Řopík K-51-15-A-160Z na sídlišti v městské části Písečná jsme navštívili v roce 2017 při návratu z dostihů v Mostě. Zeminu z něj a do původního stavu jej dala stejná skupina, která působí na Kočičáku. Tehdy jsme také obhlídli řopík D-15-76-A-160 v Očichově, okolo kterého jezdíme drahná léta bez zastávky. Na ty okolní taky jistě někdy ještě dojde.