2020 Československé opevnění - Plzeňská čára - III
Pevnosti byly stavěny v několika typech. Rozdílná byla síla stěn, počet střílen, jejich úhel, ale i vybavení. Vyzbrojeny byly většinou lehkým kulometem vz.26 a těžkým kulometem vz.24. Vojáci byli vyzbrojeni puškou vz.24 a pistolí vz.24.
Městečko Rabštejn nad Střelou je považováno za nejmenší město Česka. Stálých obyvatel v něm žije snad jen 15. Městem vede jedna silnice, na které se stěží vyhnou dvě auta. Přes svoji malou rozlohu, ale nabízí mnoho zajímavého. Dvě zříceniny hradů, zámek, loretu, kostel, klášter, středověký kamenný most, židovský hřbitov, několik kaplí, atd. V jeho okolí se taky nachází linie předválečného opevnění. Na tomto místě reprezentovaná řopíky vz.37, tzv. nového typu.
Při vjezdu do obce v nás zatrnulo, neboť všude bylo plno lidí i aut. Málem jsme neprojeli ani po mostě ani dál do obce. Ono zde taky není mnoho míst, kde se dá zaparkovat. Úzkou silničku jsme dvakrát projeli a nakonec se junior všiml místa hned před „íčkem“. Měli jsme obrovské štěstí. Takhle, dalo by se zastavit i jinde a jinak, ale to bych zastavil jako „h….o“, o čemž jsem se nedávno zmiňoval při jiném výletu po bunkrech. Nakonec tak už pár aut stálo a pozdě odpoledne jich tak stálo požehnaně. Mnoho lidí by se nedostalo ke svému domu, do vrat ani výjezdu z boční uličky. Většina značek začínala prvním nebo dvacátým písmenem abecedy. Ale ruku na srdce „péčka“ tam byla taky!
K prvnímu objektu jdeme přes oba hrady, zámek i klášter. Je jím, na turistické značce se nacházející, bunkr pod označením 159-59b-E. Řopík stojí na úpatí zalesněného vršku hned u cesty, další se nachází na vrcholu nad ním. K němu ale půjdeme až na konec. Po lesní cestě pokračujeme dál z kopce. Pod námi se vine řeka Štřela, po které se plaví vodáci, kteří ji zamykají. Další řopík 159-59c-A-160 je ve stráni mezi cestou a řekou. Pokrytý je mechem, který po desetiletí vytvořil přirozenou přírodní kamufláž. Tím, jak je umístěn ve svahu, je pod stejným uhlem i celá zadní stěna bunkru. Další bunkry jsou přes řeku. Řešíme, jestli půjde někde přejít, ale vracíme se k těm dvěma, které jsme přešli s tím, že se k těm za řekou dostaneme přes kamenný most. Řopík D-31-59a-E je z části na soukromém pozemku a je vidět jen jeho vstup. Zbytek je pod vrstvou zeminy a nachází se na té zahrádce. Posledním je bunkr D-31-59-A-220, který je bohužel taky na soukromém pozemku. Je to ten, který jsme viděli v kopci nad tím prvním. Asi by se k němu dalo dostat lesem, ale už se nechceme vracet. Fotím si jej alespoň z dálky.
Než sejdeme k mostu, tak se jdeme ještě podívat k židovskému hřbitovu, ale hlavně jsme na mapě objevili ještě jeden řopík vz.37. Je hned vedle hřbitova. Označení je D-31-60-A-140. Evidentně to v okolí tohoto objektu žije. Děti si zde staví bunkry z větví. Na jednom ze stromů je čerstvě nainstalovaná houpačka, provokuje nás, ale my odoláváme.
Čemu už ale neodoláme je zmrzka. Kupujeme si pěknou porci do kornoutu a přes loretu se přibližujeme ke kamennému mostu, u kterého se ono tradiční zamykání řeky pomalu chýlí ke konci. Překračujeme opravený most a za ním odbočujeme po červené, která by nás měla dovést ke zbývajícím bunkrům. Jdeme podél chat vystavěných ve stráni nad řekou. Krásné místo. Mapa nám ukazuje, že se bunkr musí nacházet nedalekou. Bohužel jsme špatně odbočili a musíme se k němu prodrat hustým trnitým houštím, do prudkého svahu. Bunkr (D-31-58-A-160Z) je hned nahoře na kraji pole. Je u něj ohniště s posezením, které využíváme k odpočinku i svačině. Sluníčko po celý den pálí jako v létě, možná jsou to poslední letní dny. Skoro se nám nechce se zvedat a šoupat se dál. My ale jdeme i proto, že druhý řopík (159-56a-B2-90Z) vidíme vykukovat z houští nedaleko.
Z označení objektů je patrné, že se zde vinou dva úseky 159 a D31. Úsek D31 byl zadán do výstavby v roce 1937 a měl mít 24 objektů, z toho dochováno zůstalo 21 řopíků. S úsekem 159 se započalo v roce 1938 a měl být postaveno 31 objektů. Postaveno jich bylo jen 26. Bunkr, který jsme viděli z vyhlídky z města je hned pod námi, ale my pokračujeme k tomu, dnes nejzazšímu. Objekt D-31-56-E je na břehu řeky, nad ním se tyčí prudký zalesněný svah. Rovněž u něj je tábořiště s ohništěm. Podél břehu se vracíme k poslednímu bunkru, kterým je D-31-57-A-220Z i tento řopík je zpola skryt v houštinách. Podle prázdných láhví se zde konají chmelové dýchánky. Stále ještě potkáváme vodáky, kteří po proudu míří k Rabštejnu, aby pro tuto sezonu zamkly Střelu.
Nás čeká návrat k mostu, vystoupání do městečka a cesta domů. Před odjezdem si ale dopřejeme občerstvení v místní cukrárně.
Literatura použitá při plánování výletů a občas v textu: