2021 Československé opevnění - Plzeňská čára - IV
Pojem Plzeňská čára se objevuje v polovině roku 1936, když se rozhodlo o výstavbě opevněné půlkruhové linie Plzně. Vymezilo se tak území Sudet, ale někdy i velké části území obývaných převážně Čechy.
Na sv. Václava jsme se s Ofíkem rozhodli prozkoumat část Plzeňské čáry v okolí Bezdružic. Parkujeme v obci Pláň a jen tak, když se rozhlédneme vidíme hned 4 bunkry. První, hned na kraji obce, je řopík vz.37 pod označením D-20-18A-140. Je na soukromém pozemku a obvykle jej hlídají nějaká 4 nohá rohatá hospodářská zvířata. Jdeme po silnici a po obou stranách jsou na poli vidět další bunkry. Jeden je pokryt renovovanou kamufláží a jsou tam vidět pohybující se postavy. Po přiblížení narazíme i na ceduli, že se jedná o muzejní objekt nějakého spolku. Třeba budeme mít štěstí. Obvykle jsou ti nadšenci vstřícní, a rádi že se najdou další nadšenci. My ale pokračujeme po silnici dále, protože v zatáčce je ukryt objekt D-20-14A-160. Tenhle řopík je poměrně dosti zarostlý se špatným přístupem, a částečnou kamufláží.
Vracíme se po silnici k muzejnímu bunkru D-20-15A-140Z. Na ceduli je nápis zákaz vstupu, to respektujeme. Mladíci sekají trávu a nás asi nevidí. Nedaleko je na poli další řopík, tak se k němu vydáváme s tím, že zkusíme mladíky kontaktovat. Zkouším na ně zamávat a zeptat se, jestli si můžeme řopík vyfotografovat zblízka. Odpovědí je že nikoliv, že mají zavřeno, my ale nechceme jít dovnitř jen si objekt zblízka a z různých stran vyfotit. Opětovně odpovídá, že to není možné. Trochu nechápu, co by bylo za problém si řopík vyfotit, řekněme ze vzdálenosti 10-20 metrů, ale respektuji to. Podle kamufláže i upraveného okolí je vidět, že se o objekt starají. My jsme trochu zklamáni a pokračujeme k D-20-16A-180Z. Ten je, jak je obvyklé, zarostlý v remízku, který tvoří takový ostrůvek v poli. Možná se dočká také své rekonstrukce jako nedaleký soused.
Na zpáteční cestě se již muzejnímu objektu nevěnujeme, neboť jsme opravdu zklamáni, zvláště ten prcek, co je se mnou. Na protějším poli je D-20-13A-120, k němu je to vzdušnou čarou co by kamenem dohodil, ale my jdeme spořádaně po polní cestě. Objekt si jen fotíme, a pokračujeme k těm vzdálenějším. Ty už hledáme, dá se říci metr po metru v zarostlém, ne úplně dobře průchozím terénu. První řopík D-20-12A-160Z hledáme opravdu dlouho, až přichází na řadu aplikace v telefonu. Po zorientování se v terénu je nám jasné, že stojí téměř naproti našemu dnešnímu druhému bunkru a oba byly připraveni strážit silnici mezi nimi. K dalším dvěma následujícím v linii se prodíráme hustým porostem a rosa nám smáčí obuv. D-20-11A-120 a nedaleký D-20-10A-160Z jsou pohlceni okolní vegetací. Rozhodujeme se vrátit a občerstvit se u třináctky. Sluníčko se začíná zvedat a mi dáváme první nealko rádler a sváču.
Přesouváme se k zřícenině hradu Falkenštejn a následně Gutštejn. K tomu jdeme okolo loveckého zámečku Daňkov. To jsou takové třešinky i exkurs do dávnější historie na našem putování po linii ČSR opevnění. Dalším místem, kde je větší, dobře přístupná linie jsou Mydlovary. Sice se nedobře parkuje, ale nějak jsme na krajnici auto na chvíli odstavili. Řopík vz. 36 označením VII.b-109-B fotíme jen z dálky a řopík vz. 37 označený E-21-11A-180Z fotíme ze silnice, protože je na soukromém pozemku. K poslednímu, který navštěvujeme (E-21-10A-160Z), se musí slézat prudký sráz. Nedaleko je nad zatáčkou podle mapy další, ale opravdu se nedá bezpečně zaparkovat. Oblast se nám líbí a jistě se sem ještě vypravíme.
Posledním ucelenějším úsekem linie je Šipín. Ani zde se neparkuje nijak luxusně, ale nacházíme jedno volné místo u lesní cesty. Hned u mostu jsou dva objekty vz. 37. E-21-7-D1Z a E-21-8-D2Z dokonale střežící mostek i zatáčku. Jeden v lehce zbídačeném stavu, jeden v nedávno renovované kamufláži a pravděpodobně občas zpřístupněný. Pokračujeme do osady Šipín a kromě dřevěné kaple Panny Marie míjíme další objekt vz. 36 s označením VII.b-111-B. U kaple je studánka s údajně léčivou vodou. Legenda praví, že slepá pasačka si vodou oči omyla a zrak se jí navrátil. Pokračujeme stále dál až do osady. Zde je domů jak na prstech jedné ruky. Dominantou osady je kostel sv. Barbory a již neexistující hradiště.
Domů se vracíme opět přes Pláně. Za obcí se v poli v ostrůvku keřů a stromů nachází řopík D-20-36A-140Z, k němu se musí dojít oraništěm. Najíždíme na připojovací silnici k hlavnímu tahu na Vary, po levé straně je ještě jeden řopík. U něj je podobná, nenechavce odrazující tabule odkazující na elektronickou ochranu způsobující zranění neslučitelná se životem??? A upozornění na to, že objekt je střežen bezpečnostní agenturou, která by okamžitě dojela a narušitele zpacifikovala, fyzicky i finančně. Nic, v bezpečné vzdálenosti si řopík D-20-20A-140 fotíme a jedeme domů. Sice se jich v okolí nachází více, ale čas letí. Je zajímavé, jak daleko do vnitrozemí byly linie zasazeny.