2023 Československé opevnění - Krkonoše - VII
Historii Špindlerova Mlýna začali psát hledači rud a drahých kamenů, po kterých přicházeli horníci a dřevaři. V horách na vzniklých mýtinách pak začali stavět budy (boudy) a lidem zde žijícím se říkalo budaři (boudaři).
Dostali jsme chuť se jít ještě projít ve sněhu, okolo nás sníh letos moc nebyl. Na Velikonoce jsem nás tedy poslal do Krkonoš, do Špindlerova Mlýna s myšlenkou jít na Labskou boudu nebo Sněžku. Celý týden studuji předpověď a hledám tamní podmínky. Nakonec volám na turistické informace, aby mi telefonista řekl, že je nahoře sníh a že by tam nechodil. To je podpora. Volám tedy na Labskou a s příjemným pánem si popovídáme a dozvím se spoustu informací. I to, že asi ví, kdo byl ten „informovaný“ človíček.
Končíme naši asi 20kilometrovou procházku a u Dívčích lávek jdeme k poslednímu ze 4 zdejších pevnůstek, jenž jsme ještě nenavštívili. Řopík H2/68/A-140Z je na rozdíl od zbylých 3 na druhé straně Bílého Labe. Přístupný je jak ze silnice na Špindlerovu boudu, tak od restaurace Myslivna přes lávku. Bunkr jdu prozkoumat sám, junior hlídá bágly. Řopík je silně obrostlý mechem. Daří se mu, asi protože je u řeky. Vchod je zazděn. Řopíku jsem se všiml hned ráno, když jsme jeli busem na Špindlerovku. Máme, touto pevnůstkou, splněn tento úsek. Podobně nám chybí v Peci/Velké Úpě jeden objekt.
Přes řopík H2/246/D1, který jsme minule navštívili, jdeme domů a pak na Welness. Zasloužený.
