Cestování, památky, gastro, sport, rodina

     Trentino (italsky) nebo Tridentsko (německo) bylo do roku 1918 součástí Rakouska-Uherska a jejím nejjižnějším územím. Nyní je to autonomní region s dvěma provinciemi, dvojjazyčnými nápisy výrazným historickým vlivem svého minulého geografického původu. Jak kulturou, architekturou i třeba gastronomií.

     Máme velké cíle.  V naší oblasti, vojensky nazvané uzávěr je celkem 7 Rakouských pevností. Čtyři jsme navštívili při první návštěvě, jednu při letošním příjezdu a na dvě se chystáme. Dávno před odjezdem jsem kontaktoval informační centrum s dotazem, jak se ke dvěma zbývajícím nejlépe dostat. Zkrátím to neporadili nebo ani neodpověděli. Zkouším se tedy dotázat naší ubytovatelky, ta mi již poradí o dost výrazněji. Nejlépe mi ale poradil mladík prodávající skipasy a podle něj jsme obě pevnosti dokázali poctít návštěvou.

     K té první Forte Sommo Alto / Zwischenwerk Sommo se dá dostat na lyžích. Musíme se ale z našeho „piccolo“ areálu vypravit do „grande“ areálu. Už při dojezdu k lanovce vidíme, že jsme činili dobře, že jsme sem nejezdili. Na sedačku usedáme tak za více než 20 minut. Masakr jako u nás na Klínovci. Žádná pravidla, předbíhá se kdo a kudy může. Rozestupy? Parodie! Na 4sedačku si sedají jeden, dva lyžaři. Obsluha na to se..! Šílené. Holt oběť vyššímu cíli, a to doslova. Pevnost je ve výšce 1613 mnm.

     Vysedáme a takovým traverzem přejíždíme na další sjezdovku. Někde uprostřed je pevnost. Stavíme. Odepínáme lyže. A v přezkáčích se drápeme do kopce. Krátkého, ale o to prudšího. Oni jsou si ty pevnosti, zejména po ostřelování a bombardování docela podobné. Tato je menší. Dá se jít i dovnitř hlavní budovy, která je 3 patrová.  Ještě vylézáme výše až na střechu. Kupole jsou samozřejmě vytrhané, ale máme představu, kde byly a kam pálily nebo co strážily. Byly zde dvě, obě osazené 100 mm houfnicí. Tomu se říká dvě mouchy jednou ranou. Pevnost při lyžování. Tak už zbývá jen ta poslední. Nejkomplikovanější.