2023 Pevnosti 1. světové války - Forte di Fortezza
Brixen, Bressanone (italsky), Persenon (ladinsky) je severoitalské, město, v autonomní provincii Bolzano v oblasti Tridentsko-Horní Adiže (Jižní Tyrolsko) / Trentino-Alto Adige (Südtirol). Je zde třetím největším městem.
Brixen známe především jako místo vyhnanství spisovatele Karla Havlíčka Borovského. Město leží v údolí 40 km od Brennerského pasu. Strategické území Brennerského průsmyku, kterým vede cesta z Innsbrucku k Brixenu, stálo za rozhodnutím vybudovat zde pevnost Franzenfeste jako fortifikační uzávěr. Vlastní pevnost byla vybudována ze tří samostatných objektů, který byl každý v jiné výšce. Dolní pevnost sloužila jako velitelství a kasárenské zázemí, ve střední bylo dělostřelectvo a horní ostřelovala okolí. Pevnosti byly spojeny podzemním schodištěm. Bývala to největší Tyrolská pevnost své doby. Podle tehdejších plánů měla být vyzbrojena mnoha děly - 80 kanóny, 4 houfnicemi a 7 moždíři.
Pro nás je to všechno dělo. Kanón je určen k přímé střelbě, obvykle má dlouhou hlaveň, která je v současnosti drážkovaná. Kanóny jsou tankové, protiletadlové, lodní, letecké. Za dělo se považuje ráže od 20 mm. Houfnice naproti tomu střílí po balistické křivce, a je tak předurčena k palbě nepřímé. Tzn. vystřelím a co co trefím zničím. Ráže u houfnic začíná na 100 mm a je obvykle spíše kratší, bráno k poměru ráže/délka hlavně. Rozdělení je spíše podle pohybu nežli určení. Známe, tak jsem se alespoň dočetl, tažené, samohybné a samojízdné. Samohybné známe i od nás, kdy my vyrábíme Danu a Slováci Zuzanu. Moždíř bylo dělo, které se užívalo při obléhání i obraně. Měl krátkou mohutnou hlaveň. Střelba se prováděla při vysokém úhlu a vystřelený náboj tak po dosažení maxima padal okamžitě přímo dolů. Minomet sice není dělo, ale dělostřelecká zbraň to je. Minometem se střílí rovněž pod úhlem a nabíjí se obvykle shora ručně, tím, že se do hlavně spustí granát. Dělí se na lehké, střední a těžké, které jsou buď tažené či samohybné.
Parkujeme na parkovišti pod pevností, chytáme snad poslední místo. Že by byl o pevnost takový zájem? Vstupujeme do pevnosti bránou, nad kterou je nápis, který nás informuje o začátku a konci výstavby objektu 1833-1838 a obou císařích (František I. a Ferdinand I.), kteří stavbu realizovali. Jdeme si k okénku koupit vstupenky a paní nám dělá radost zprávou, že dnes je vstup zdarma. Na nádvoří nás nejprve upoutá kostel sv. Barbory napodobující gotiku. Jdeme jedním z tunelů k výtahu, kterým je možné se dopravit ke střední pevnosti. My si vyběhneme ocelové schody. Nádvoří nahoře vypadá čerstvě posečené a my procházíme celý areál a vlezeme kam se dá. Zdi i střílny vypadají opraveně. Nádvoří obcházíme kol dokola a sestupujeme ke spodní pevnosti. Asi už víme, proč byl vstup zdarma, koná se zde výstava nějakého místního umělce. Spodní budova nad přehradou je plná nějakých výtvorů. Pod jednou z budov je bunkr, v kterém je výstava různého vybavení, které bylo součástí pevností. Jdeme i do části pevnosti, která je věnovaná budování Brennerského tunelu. Strávili jsme tu víc času, nežli jsme plánovali a k horní pevnosti tak již není čas vyjít. Vracíme se na hlavní nádvoří a míříme zpět k parkovišti. Tady je ještě víc aut nežli při našem příjezdu.