2008 Šumava - Pláně - I
Vůbec jsme nepočítali, že bychom využili oba prodloužené svátky, které v květnu měli být. Jednoduše, Ema měla školu a nechtěli jsme ji z ní brát. Škoda, všude okolo dostávali ředitelské volno. U nás nic. Necelý týden před prvním květnem si ze školy přinesla v sešítku informaci, že taky budou mít volno.
Docela neposlední chvíli i co se týče hledání ubytování. Kvůli termínu jsme se rozhodli jet ten druhý víkend. Asi na osmý pokus jsem sehnal volné ubytování v Litoměřicích. Chtěli jsme totiž projet východní část Českého Středohoří. Co čert nechtěl Emča si odněkud přinesla teplotu a tak jsem ve středu rušil rezervaci. S těžkým srdcem. Nakonec jsme se domluvili s našima, že Emču pohlídají čtvrtek a pátek. My jsme se rozhodli jet na Šumavu. Bez noclehu.
Ráno jsme vyrazili tak kolem 8 hodiny. Podle mne pozděL, podle Martiny brzy. Tímto směrem jezdím tzv. zadem Mirošov-Lnáře-Horažďovice-Sušice. Cesta je to poměrně klidná. Auto jsme zaparkovali v obci Kvilda na takovém náměstíčku. Nejhorší bylo určit, kvůli parkovacímu automatu, v kolik se vrátíme. To se celkem blbě odhaduje. A taky sehnat skoro dvě stovky v drobnejch! To musel vymyslet nějakej chytrák. Zaplatil jsem raději do 19 hodin.
Vyrazili jsme po modré směr Hamerské domky a Hraběcí huť. Po pár kilometrech loukou - lesem jsme došli k prameni Vltavy. Co nás překvapilo, bylo množství sněhu, které jsme po cestě potkali. Nejen ojedinělé ostrůvky, ale místy i několik metrů dlouhou pokrytou cestu. U pramenů jsme potkali větší skupinku lidí, jinak po cestě výjimečně kohokoliv. Pokračovali jsme tentokrát již po červené, směrem k Alpské vyhlídce.
Většina šla na Bučinu. My nikoliv. Cesta se poněkud zvedá a my trochu prudčeji stoupáme. Nahoře máme štěstí a ty Alpy nakonec vidíme. Odtud pozvolna klesáme k bývalé Ptačí nádrži po asfaltce a po žluté sestupujeme k rovněž bývalé Černohorské nádrži. Jen tak pro zajímavost, nic tu není. Opouštíme značku a pokračujeme sněhem pokrytou cestou dolů směrem k Modravě. Úsek, který by normálně trval tak 20 min. brodíme skoro hodinu. Když už se konečně dostáváme ze sněhového úseku tak, podél Modravského potoka prudce klesáme a pro změnu se „brodíme“ v nějakém prachu asi z lišejníků či co to je. Než přicházíme do Modravy tak v potoce činíme trochu očistu obuvi.
V Modravě jsme usedli do restaurace na občerstvení, ale po zhlédnutí jídelního lístku, kde smažený sýr začínal na 170 Kč, a ostatní jídla pokračovala vyššími částkami, jsme si dali jen Birrel a Šumavskou topinku a šli jsme. Na konci obce jsme se ještě zašli podívat na opravenou Klostermanovu chatu, kterou opravil a vlastní bývalý vládce Škodovky Lubomír Soudek. Na terase bylo krásně, ale plno tak jsme pokračovali po silnici dál. Po chvíli jsme se dostali k nové cestě odbočující vpravo do lesa. Podle tabule jsme poznali, že se jedná o staveniště vily finančníka Bakaly. Dřív tady snad měla stát rota pohraničníků. Jen tak jsme nahlídli a už na nás (naštěstí slušně) startoval hlídač.
Přes Filipovu Huť, kde jsme udělali druhou pivní občerstvovací zastávku, jsme došli zpět do Kvildy. Parkovné jsem trefil skoro přesně. V nohách 24 km a mi přesto čerství usedáme do auta vstříc dvěma hodinám cesty domů. Spolujezdkyně mi posléze usíná na sedadle. Budím ji v Sušici, kde si kupujeme jídlo.
Literatura použitá při plánování výletů a občas v textu:
Soukup & David, Průvodce po Čechách, Moravě a Slezsku – zelená edice
Šumava - Pláně, svazek č. 20, vydáno 1999
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář