2012 Šumava - jezero Laka
22. 10. 2012
Ačkoliv jsou ledovcová jezera na Šumavě dlouhá staletí a jeden kolega by to okomentoval nějak takto , "staletí tu jsou a tak na mne ještě počkají" ,tak jsme se rozhodli jednat a nečekat.
Týden na to je opět prodloužený víkend. Jaké to štěstí! Tentokrát nám k němu dopomáhá svátek Dne vítězství. Po nevlídném víkendu ukazuje předpověď počasí nádherné, slunečné, sváteční úterý. Tomu se říká výzva. Cestujeme opět přes Přeštice a Klatovy. Jen jsme začátek cesty zvolili přes Nebílovy. Nejde na této trase nenavštívit některou z panských staveb. Těch je ve zdejším kraji požehnaně. Tentokrát dvě zkoušíme již při cestě sem. První je obec Hořákov, kde je zámek, bohužel sluníčko je proti mému objektivu ve výhodě a tak objekt nechávám na odpoledne. Další stavbou je nedaleká tvrz v Bříze. Zde je sluníčko v pohodě, ale náš příjezd přivedl ze svých domovů několik obyvatel. Sledovali nás tak urputně a zároveň jich přibývalo, že jsme raději poodjeli a objekt si vyfotili z bezpečného odstupu. Jedná se o renesanční tvrz, která je součástí statku a nyní slouží jako pension. Ještě teď vidím, jak se nám blíží pomalými kroky jako zombie. Nádhernými serpentinami se blížíme k odbočce na Hartmanice. Po několika kilometrech stavíme na parkovišti v Nové Hůrce kde je parkoviště rovněž zpola zaplněno.
Bohužel nemůžeme Otíka přesvědčit, aby ťapal po svých, a musím si jej naložit do krosny. On je naprosto spokojen a já nemám příležitost pořádně roztáhnout plíce. Přes ves jdeme po modré značce. Cestu okolo i přes Drozdí potok lemují rozkvetlé blatouchy bahenní. Po téměř kilometru mírného stoupání přicházíme k bývalé vsi Hůrka. Po ní, kromě terénních náznaků, zbyla kaple sv. Kříže a základy kostela sv. Vincence. Naposledy jsme zde byli před osmi lety. Pamatuji-li se dobře, tak v té době ještě základy kostela odkryty nebyly. Předchozí den byly deštivé i zatažené. Tento se povedl a sluníčko nás provází po celé cestě až k odbočce na žlutou. Po několika minutách přicházíme na křížení cest, na kterém jsme v zimě byli na běžkách. Jdeme podél bývalého plavebního kanálu. Teprve po příchodu k jezeru si uvědomujeme, kolik zde bylo v zimě sněnu. Podle pařezů to muselo být kolem dvou metrů. Na lavičce, kterou jsme v zimě neviděli, odpočíváme. Oťas, ten už drahnou chvíli spí a ve spaní pokračuje i na stole, na který jej pokládám i s krosnou. Odtud jdeme k molu a odtud po modré dolů. Narozdíl od turisticky vyhledávanějších jezer "2xČ" zde tolik lidí není. To nám vyhovuje. Zpátky vede cesta po asfaltu. Následně přicházíme ke kapli a odtud je cesta k autu identická, jako když jsme ji šli nahoru. S Emčou se snažíme podle knihy identifikovat kytky, které jsou již rozkvetlé. Potkáváme tak kromě Blatouchu bahenního i Dřípatku alpskou, Devětsil bílý, Sasanku hajní a další.
Z parkoviště jedeme do Železné rudy objevit zdejší zámek. Minule nebyl čas. Přízemní čtyřkřídlá nenápadná budova je situována vedle hlavní silnice nedaleko kostela. V současnosti je pěkně opravená a je v ní museum motocyklů. Při prohlídce jsem měl možnost krátce pohovořit pravděpodobně s majitelem zámku. Podle fotek oprava musela zabrat spoustu času i financí. Odtud jedeme rovnou do Hořákova. Rovněž zdejší zámek, tak jak to ostatně obvykle bývalo zvykem, vznikl přestavbou tvrze. Zámek není rozlehlý ani nějak zvlášť zajímavý. Spíš nežli jako zámek působí stavba jako honosnější vilka. Zámek je nyní soukromý a je zřejmé že se opravuje. Pod ním je menší park. Měl bych zálusk zastavit i jinde, ale stavíme opět až v Albertu. Ty kartičky nám byl čert dlužen. Odtud jedeme domů. Vypadá to, že jsme položili základní kámen k procestování všech Šumavských jezer.
Literatura použitá při plánování výletů a občas v textu:
Nový průvodce přírodou, zvířata a rostliny, Beta, Dobrovský, Ševčík, 2003
Server:
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář