2018 Polabí
Litoměřická podoblast se skládá z 35 vinařských obcí a mnoha viničních tratí. Podoblast se rozprostírá několika okresy, od Loun, přes Chomutov, Českou Lípu po Ústí nad Labem.
Po loňském objevení cyklostezky podél Labe, a zejména proto když jsme ji neprojeli, jsme se rozhodli vrátit se sem a pokračovat po ní dál. Dál vinicemi i jinými zájmy. Loni jsme dojeli až do Velkých Žernosek, tak bychom chtěli odtud také pokračovat.
Ubytování objednávám asi měsíc předem a předtím vezeme ještě kola k doktorovi. V den „D“ je nandávám na střechu, na naše nové kolonosiče. Vyjíždíme až odpoledne a na ubytování se dostáváme v podvečer. Kola parkujeme na chodbě ubytovny a jdeme rovnou do vinařství Mikulenkovi, kde máme zamluvenou degustaci. Dostáváme 2 x 5 vzorků. Müller, Aurelius, růžové, Svatovavřinocké a Dornfelder. K tomu škvarkovou pomazánku a domácí chléb. Degustaci máme i s povídáním. Vzorky jsou vyprázdněny rychle. Objednáváme si po deci Müllera a ještě pomazánku. Aurelius se svého příchodu dočkal zanedlouho, a pak jsme jej s Milerkou několikrát vystřídali.
Když už bylo asi 2 hodiny po zavírací době, naložili jsme do batohu zakoupené láhve a odkráčeli. Před návratem na ubytování jsme se ještě zašli podívat k řece, odkud se ozývala muzika. Ejhle, u přívozu, kde je kiosek hráli nějací kluci a byla tu normálně zábava pod otevřeným nebem, na břehu řeky. Okno kiosku dokořán a s frontou. Dvě sklenky ryzlinku a usadili jsme se na lavičku, pozorujíc stříbrného měsíčníka jak se odráží na hladině. S cinkajícím batohem na zádech jsme se zavlnili a pak se vydali spát.
Ráno bychom asi ještě nadýchali, ale vyjíždíme, než zlatavý slunečník naplno udeří. Cesta vede pár metrů od břehu a zanedlouho se line několika obcemi, mezi polemi až do Ústí nad Labem. Ocenili bychom jakéhokoliv větrníka, ale bohužel. Teplota stoupá a před námi se tyčí hrad Střekov. Pěkný kopeček a z nás leje. Nejen pot, ale i včerejšek. Ze Střekova valíme do Velkého Března a cestou nás provází linie lehkého opevnění vz. 37. Řopíků je asi patnáct. My se snažíme propočítat, jestli se stačíme vrátit a přívozem přejet na druhou stranu do loni zavřeného vinařství v Malých Žernosekách. Nestíháme to a tak nepospícháme. Vracíme se navečer. Protože z druhého vinařství Hrabkovský nám nedošla na mail žádná odpověď a po dva dny jsem se nedovolal, grilujeme večer před ubytovnou.
Ráno se balíme do auta, které ale parkujeme pod ubytováním a na kolech vyrážíme do Malých Žernosek, zase máme smůlu, ale pokračujeme cyklostezkou Opárenským údolím a zase zpět k autu. Projížďka vinicemi je příjemná. Autem pak jedeme přes hrad Kamýk, zámky Ploskovice, Velký Újezd, Záhořany, Žitenice a Encovany do Malých Žernosek (!opět!).
Třetí, a zařekli jsme se, poslední pokus. Máme štěstí, vrata vinařství sv. Tomáše jsou otevřena, paní ale nemá téměř žádná vína. Jen několik láhví bez etiket. Nic, beru dvě (cuveé Pfannschmidt a Svatovavřinecké) a jedeme trochu zklamáni domů.