2022 - Doubravecké slavnosti vína
Po covidových letech se opět konají Dny Rokycan. Ve stejný termín se konají Doubravecké slavnosti vína, které jsme loni objevili. Udělali jsme to tak, že do Plzně jedeme odpoledne před programem, který chceme v Rokycanech vidět.
Dobrovolně beru do ruky volant. Slavnost si k naší radosti zachovala sousedský ráz, lidí více, ale v parku se to rozprostře. Vinařů možná o jednoho dva více, ale stále komorní atmosféra. Po nafasování sklenky jdeme objevovat s čím se přijeli vinaři pochlubit.
Loni jsme začínali u vinařství Tureček, a i letos je jedním z prvních stánků. Tedy konkrétně troj-stánek menších butikových, jak se sami prezentují, vinařství Hrubý - Salay - Tureček (abecedně). Obvykle se v rámci podobné ochutnávací akce zaměříme na nějakou konkrétní odrůdu, a tu pak degustujeme napříč stánky, a doplňujeme nějakou zajímavostí, méně (dnes) obvyklým vínem, nebo vyloženě raritkou. Tentokrát půjdeme po Ryzlincích a Pinotech. Logicky je tedy první volbou Ryzlink rýnský. Jiskra, příjemná vůně i chuť. Onen petrolej zde není. Toto víno, jak nám vinař představuje leželo na kalech. I přes můj „volant“ jej lehce koštuji. Druhou zastávkou je Mikrosvín. Toto vinařství se na obdobných akcích často nevyskytuje, skoro si myslím, že jej potkáváme poprvé. Vína mají pěkný, soudě podle těch několika kdysi chutnaných. U stánku je trochu chaos. Poctivě stojím frontu, ale lidí to berou zleva zprava a kdyby to šlo i shora. Prodávajícím je to fuk a předbíhajícím, to by to nedělali, taky. Kupuji Rulandské bílé, a i když je to asi nejhezčí víno dnešního odpoledne už sem jistě nepůjdu, ačkoliv by mne lákal Ryzlink vlašský. Píšu já - mne, ale sklenky dávám M, která degustuje za mne. Zatím, se trefuji. U vinařští Plchut je volbou Sylvánské zelené a u Vinařství Maláník-Osička Aurelius. Obě vína oblíbená, na která se vždy a všude těším. Tentokrát ale přes krásnou čistou barvu a příjemný buket, obzvláště kříženec Neuburského a Ryzlinku rýnského, byla obě vína mdlá. Na tom jsme se shodli oba. Prostě nic, na co jsme se těšili. Vlašáky jsou typické pro Milukovsko, Sedlecké vinařství odsud je, tak je Ryzlink vlašský jasnou volbou. Pomalu nazrává čas k návratu Rokycan, a tak se přesouváme k prvnímu našemu stánku, kde mám vybranou láhev za odměnu, že jsem se obětoval s volantem. Při první sklence jsem si všiml, že nabízí víno Lagrein. Tato odrůda je typická pro provincii Bolzano v regionu Trentino – Alro Adige/Tridentsko – Horní Adiže. S vínem jsem se poprvé setkal letos v únoru v Bolzanu. Ve sklípku mám 3 láhve odsud dovezené, včetně jedné riservy, ležící 18 měsíců na dubu, koupenou od místního vinaře. Ještě jsem nepil. Je to rarita a sám vinař říká, že moc pěstitelů nezná. Volba je to tedy jasná. Protože jsou mi v 3-stánku sympatičtí tak degustujeme ještě Tramín/Gewürztraminer. No a já si k jedné povolené láhvi kupuji další dvě, a to Ryzlink rýnský a Ryzlink vlašský. Přeci jen je to 3-stánek a tak si kupuji láhev od každého. Pořádek musí být! Kdyby to byl jedno-stánek, logicky kupuji jej 1 láhev, to dá rozum néé. Trochu doufám, že příště přiberou nějakého kamaráda :-). Poslední, ale úplně poslední sklenka je u Vinařství Hnidák.
Neradi opouštíme pěkně se vyvíjející akce a jedeme vstříc dalšímu kulturnímu vyžití.