2020 Svatomartinské víno
Svatomartinské "koronavíno"
S předstihem jsem si objednal po několika láhvích Svatomartinského ve vinotéce a další dokoupil 11. 11. ve 14 hod. Běžně si domů kupuju jednu, dvě láhve, ale vzhledem k zakázaným společenským akcím se nebude konat ani tradiční setkání na Zbirožském zámku. Proto jsem jich letos k pokusným ochutnávkám pořídil asi 8. Některá oblíbená vinařství jsem nenalezl, ale objevil jsem jiná. Hned v začátku jsem to pojal jako duely odrůd. A to následujících: MT, VČR, Sv, MP a Zw.
Veltlínské červené rané, zvané „večerka“ (někdy a někde pod názvem Malvasia) jsem pořídil ve třech exemplářích. Od vinařství Dufek, Vinařství Krist a Vinařství Neoklas. Večerku mám rád, moc rád pro její jednoduchost, hladkost a typičnost. Není nikterak rozšířená, ale sympatická. Barvou si byla vína hodně podobná světlá, čistá, ale úplně nejiskřila. Ve vůni nebyla nijak výrazná, nezvykle. V chuti jsem byl zklamán, všechna mdlá a nevýrazná. Postrádal jsem jakoukoliv svěžest. Tím nechci říct, že by byla jakkoliv vadná, špatná, ale prostě jak jsem se těšil, čekal jsem víc. Müller Thurgau, zvané „milerka“. Zde jsem sáhl po Templářských sklepích, Vínu Mikulov a Vinařství Krist. Mikulovské jsem měl před objednané ve vinotéce, Čejkovické jsem koupil v Kauflandu a Krista tamtéž, ale ve vinotéce. Hned po nalití byl patrný rozdíl. Zlatavé s výraznou jiskrou. Ve vůni taktéž krásné ovocné tóny. V chuti už je mezi nimi rozdíl výraznější. To Mikulovské je mdlejší, zatímco Čejkovické je svěží, s příjemnou kyselinkou, provokativní. Člověk míní a víno mění. Musím ale uznat, že je to letos, pro mne, nejhezčí víno. Poslední zmiňované jsem otevřel s týdenním odstupem. V barvě zlatavé, možná tmavší nežli bych čekal. Vůně, nad tou si lámu hlavu doposud. Shrnul bych to takto, nic z louky, sadu ani zahrádky. Spíše z laboratoře. V chuti neutrální ne tak svěží, jako by starší, ne mladé.
Svatovavřinecké, zvané „vavřinec“ jsem koupil ve vinotéce od Víno Mikulov a Zweigeltrebe, zvané „cvajgl“, z Habánských sklepů jsem koupil v obchoďáku. Obě láhve jsem nachladil a ve stejný okamžik je přichystal k degustaci. V barvě naprosto příjemná světlá růžová, s jiskrou. Ve vůni mne to Mikulovské opět zklamalo. Nevýrazné, téměř neutrální, jen slabé ovocité tóny. To „cvajglík“ měl jemný, svěží, ovocitý nádech, který tam někde schovával ty jahůdky. V chuti se mi líbil více „cvajglík“. Měl daleko svěžejší a výraznější projev.
Modrý Portugal, zvaný „portugal“. Zde jsem sáhl po vzorku z Templářských sklepů a z Kobylí. Obě vína granátové barvy, bez výrazného rozdílu. Vůně jemně ovocitá, lehká, ale nevýrazná. V chuti lehká tříslovinka.
Server: