Hubený cvalík, jménem Zweiglík
Zweigeltrebe je prostě „cvajgltrébe“, familiérně „zweigel“ po našem „cvajgl“. Víno, které nevyčnívá, nezklame, ale dokáže překvapit. Svým charakterem se pěstuje spíše ke středu Evropy než-li směrem k jihu. Obvykle pro takovéto běžné pití… Když se ale povede, tak to není žádný hubeňour, dokáže se pěéěkně zakulatit.
Zweigeltrebe (Zw) je modrá rakouská odrůda vína, která vznikla křížením odrůd Svatovavřinecké a Frankovka. V Rakousku ji vyšlechtili v první polovině 20.století. Odrůda je to spíše ranější s kulatými středně velkými bobulemi s pevnou slupkou. Krom červeného vína se často uplatňuje i pro vína růžová. Světově to není moc rozšířená odrůda, spíše ve všech německy mluvících zemích, bývalých zemích Jugoslávie, u nás a v Maďarsku. V Česku se pěstuje zejména na Slovácku a vysázená je na necelých 5% výsadby. Podle mezinárodního katalogu révy VIVC je její název Zweigeltrebe blau.
Dnešními cvajglíky jsou tito dva zweiglíci:
Zweigeltrebe, jakostní víno odrůdové, 2014, suché, 13%, Rodinné vinařství Beneš, oblast Morava, podoblast Slovácká, obec Hrušky, trať Hastrmany.
Člověk se toho nesmí bát. Sešel jsem do sklepa, sáhl do druhého fochu, kde jsou červená vína z našich vinic. Sáhl jsem někam doprostřed a opatrně vytáhl. Kouknu na etiketu a s lehkým úsměvem jsem doma. Láhev jsem otřel a otevřel. Než jsem připravil skleničku, víno se prodýchlo.
Barva rudá jak sovětská vlajka. Taková světlejší rubínová jako mladé víno. Ve vůni lesní ovoce, lesní jahůdka. Vůně byla sympatická, ale krátká. Taková ta, ještě, ještě jednou, ještě a až pak jsem ji tam někde našel. Ale proč ne. V chuti lehké, ovocité, pěkně pitelné, prostě naše. Spokojenost. Možná spíš na podzim než v zimě, to už je ale subjektivní! Určitě si ho rád ještě někdy dám, protože bylo povedené, ale asi si ho pamatovat nebudu.
Zweigeltrebe, jakostní víno odrůdové, 2015, suché, 12,5%, Znovín Znojmo, oblast Morava, podoblast Znojemská, obec Božice, trať Stará hora, cukr 4,1 g/l, kyseliny 5 g/l.
Den na to jsem zcela cíleně šel ten foch prohlédnout znovu, abych našel dalšího zwejglíka. Jasně, že tam byl. Dokonce se podařilo, že z jiné podoblasti. Uvidíme, jak na tom kluci budou, když si podáme.
Barva tmavší rubínová, asi žádný mlaďoch. Vůně nebyla úplně jemná, harmonická. Podle mne ostružina s nějakým nádechem. V tomto případě byla vůně delší a intenzivnější. Bez potřeby opětovně ji nasávat. Chuť ne až tak lehká, trochu tříslovina, lesní ovoce s tóny vanilky. Nebylo lepší, ale bylo výraznější. Standardní víno bez překvapení.
Oba „cvajglíci“ se nám povedly. Každý je jiný, a ani jeden se nemusí za nic stydět.